Black Books

(cinknutí dveří, Manny nese dovnitř velkou krabici, Bernard se probouzí s hlavou na hromadě knih)
"Manny, dobré rá... teda jaktože jdeš tak pozdě? Strhnu ti to ze mzdy!"

"Ale Bernarde, před chvílí jsi mě poslal ven převzít tuhle zásilku..."

"No dobře, dobře, sklapni už. Áha, výborně, rozbal to!"

(Manny vyndavá z krabice obrazovku)

"Co to vlastně je, přece by sis nekupoval televizi? Aha, počítač, musel stát dost peněz - ale na účetnictví se bude hodit..."

"Pche, to sotva. Pete mi ho doporučil - pamatuju si, jak říkal, že takovej flejm ještě nezažil. Má holt trochu divnej přízvuk, ale na flámy je expert!"

“Bernarde, vypadáš odporně,” zašveholila Fran.
Z gauče se vznesl oblak cigaretového dýmu a posléze i Bernard.
"Kchhhhhh!"
"Co je to tentokrát, Bernarde? Daně? Účty? Stížnost sousedské hlídky?"
“Manny.”
Fran udělala obličej.
“Copak ti provedl ten dobrák?”
“Chtěl jsem po něm knihu. Akta banánového háje.”
“Taková kniha neexistuje.”
“Já vím. Řekl jsem mu, že dokud ji nenajde, nedostane výplatu.”
“Bernarde!”
Bernard se zatvářil jako žluklé máslo. Kupičkou popela a účtů postrčil přes stůl svazeček.
“Akta banánového… napsal Manny Bianco!” vykřikla Fran. “Tak tuhle bitvu jsi prohrál, Bernarde.”
“Bitvu možná, válku nikoliv,” odsekl Bernard temně. “Uvidíme, kolik dokáže do oběda prodat výtisků!”

„Dnes jsem prodal knihy. Hromadu knih.“ hlásil Bernard. „Ten chlápek nedbal na ceduli o dvoumetrovém obcházení obchodu a zatarasil dveře kořenem. Měl docela sílu. Vzal si „Zlatou ratolest“, „Kořeny evropské tradice“, „Norské dřevo“, „Květy zla“, „Muže, který sázel stromy“. Pak chtěl taky „Jana Šišku“, ale toho nemáme. Vyptával se na strom sefir. A měl vkus - před „Kutíme ze dřeva“ si odplivl. Nakonec upřel zvláštní pohled na ten náš nudnej nástěnnej kalendář s palmama, a – mumlaje si něco jako „exotické krásky“ a „tedy v Kostarice“ - požádal o jeho diskrétní zabalení.“
„A zaplatil?“ přerušil ho Manny. „Ne. Ale nechal adresu. Nějakej Stromovous.“

"Manny! Zameť střepy z lahve, co jsi mi neodnesl ze stolu. Jestli se pořežeš, vytři po sobě, krvavé šmouhy smí končit jen u tvé mrtvoly!"

"Už letím!"

Vrzly dveře.

"Ksakru, zákazník... ne, Fran, to je snad ještě horší, dva idioty najednou nesnesu, jdu koupit cigarety. Manny, víš co máš dělat, Fran, dej na něj pozor, žádné tlachání!"

Bernard odešel.

"Ahoj Manny, mám plakát a za rohem připravené falešné lešení, jdeme na to?"

Následujících dvacet minut Bernard strávil zmateným obcházením bloku, kde si matně pamatoval svůj obchod, avšak nacházel stále jen jiné povědomé obchody, z nichž jeden se zřejmě právě rekonstruoval.

Sólový bas: Gloria in Excelsis Deo (rozezvučí celý prostor)
Sbor (postupně z pianissima do forte): Gloria!
Gloria!!
Gloria!!!
(rozrazí se dveře a mezi nimi stojí On)
Hrdina (vyděšeně zpoza pultu): Bože, Bože, za co tento trest!
Sbor (opakuje): Za co tento trest! Za co tento trest!
Hrdina: Proč přichází tato hrůza! Vždyť jsem Irčan, žádná lůza.
Sbor (opakuje pianissimo): žádná, žádná, na to vemte jed!
Hrdina: Proč vstupuješ bez pozvání? Není libo jíti k paní?
(váhavě pokračuje) Mám snad žádat poslední pomazání?
(hlasitě) Sakra!
(zvuk nebeských famfár) (vstupuje hrdinka)
Hrdinka: Zadrž, stvůro, slyš mé mene tekel, nesmí nikdy tento prodavač spatřiti dno pekel!
(vine se k hrdinovi a našteluje se do pozice na tango)
Společně (zpívají a tančí tango): Spatřiti dno pekel, dno pekel, dno pekel!
(hrdinka po efektivní několikanásobné otočce skončí zaražena do kanape)
Hrdinka (zadýchaně): Jaké to dnes překrásné počasí, raději to pojďme zapít, ne asi? Sbalíme to, vypadnem vodsuď.
Hrdina (velmi hlasitě a vztekle nadává): Okamžitě všichni z mýho krámu! Fran, otočka dobrá, zpěv vynechat. Manny, tvůj obličej je neskutečně odporný!
On (srdceryvně): Moje krása postrádá kvality, leč prakticky o knihy se postarám i o účtíky!
Hrdina: Bože, Bože, za co tento trest… (Odpadne za pult)
(Titulky)

Zákazník vejde do antikvariátu. Chvíli se zmateně rozhlíží, pak přejde k jednomu z regálů a nervózně zakašle.
Bernard s hlavou opřenou o desku stolu rozespale vzhlédne.
„Co chcete? Co tady pohledáváte?“ křikne na něj Bernard
„Jsem tu kvůli knihám, sire. Mluvil jsem po telefonu s...“
„Nechci vaše peníze, nechte si je. Neprodávám žádné knihy.“ přerušil ho Bernard.
„A tohle všechno okolo je...?“ ptá se muž.
„Výstavka. Chlubíme se tím, co všechno máme. A teď vypadněte!“
„Ale já knihy nekupuji. Vlastně je prodávám.“
Ze skladu vyjde Manny: „Ááá, náš hlavní dodavatel. Na toho musíš být milý, Bernarde. Co nabízíte tento měsíc?“