DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2024.

Když přišli o svoji domovskou planetu usadil se v jejich srdcích žal. Tak hluboký, že jej cítili i ti, kteří se narodili až později.

Když narazili na své druhy z jiných planet, do jejich života se opět vrátil smysl. Nakonec bylo druhů sedm a každý se vyznačoval jinou barvou.

Když společně nalezli planetu, na které vystavěli chrám, měl si každý rod vybrat místo, které bude jejich domovem.

Dlouho hledali to správné místo, ale nedokázali žádné vybrat. Báli se, že by opět přišli o svůj domov. A tak zvolili místo, které nezanikne, nespadne.

Černý dračí rod si zvolil věčnou hvězdnou oblohu.

Roman balí nástěnku do složky pro státní zastupitelství. Je načase opustit bezpečný dům.
Odnesu hrnky do kuchyně. Potřebuji nabrat dech a síly. Tenhle den ještě neskončil.
Kroky.
„Stále máš na sobě telepatickou pojistku,“ řekne Adam.
Málem upustím hrnek.
„Tu už zrušil Fajermon, když se mi hrabal v hlavě.“ Nádech. „Pokud mě už nechceš nikdy vidět, pochopím to. Hrabat se v hlavě tobě mně nedělalo radost.“
„Nemohla jsi jinak. Příliš ti na mě záleží, že?“
Vydechnu. Zavřu oči. Přikývnu. Doufám, že odejde.
Najednou se ke mně přitiskne celým tělem, mám jeho ruce vlasech, jeho rty na svých.
Tenhle den ještě neskončil.

Člověk slyší zvuk o frekvenci mezi 16 Hz a 16 kHz. Oproti jiným zvířatům je to docela málo. My netopýři pokrýváme několik desítek kHz!
Nejen echolokováním, ale to bývá nejvíce slyšet. Například netopýr rezavý zvládne vyvinout hlasitost 150 dB. Což je srovnatelné se starující stíhačkou.
Netopýři rezaví mají relativně hluboké hlásky. Pohybujeme se od 20 kHz výše, nejčastěji kolem 25 kHz. To už neslyší ani malé děti a výborným sluchem.
Pipouši, neboli netopýři rodu Pipistrellus, jsou někde v polovině škály - plus mínus 45 kHz.
Úplně na konci máme vrápence. Ti se pohybují někde okolo 100 kHz.
To jsme frajeři, že?

Ostych, když byl dočasně pověřen vedením palácové kanceláře, přestože tu byli služebně starší a zkušenější kolegové.
Překvapení, když předal Patricijovi životopisy uchazečů o místo tajemníka a Vetinari ho požádal ještě o jeden.
Rozhořčení, když zástupci cechů zbavili Patricije úřadu za nedostatek válečného nadšení.
Škodolibost, když strážci zjistili, že Vetinari ve vězení není.
Zmatek, když dostal naprosto nečekanou ránu.
Pobavení, když ho Patricij za odeslání těch zpráv nazval zrádcem.
Starostlivost, když si všiml, že se Vetinari o svou hůlku začíná doopravdy opírat.
Zklamání, když slyšel, že v domácnosti pro něho zaměstnání nemá.
Teprve tehdy se jeho pocity slily v jediný cit.

PŘÍSNĚ TAJNÉ!
Určeno výhradně do rukou Otce v hlubinách!
Neoprávněná manipulace bude nejpřísněji trestána!

...následně se tým inspekce pokusil nezdařenou operaci zakrýt obviněním a odsouzením jednoho z řadových pokušitelů zapojených do projektu. Prokázal však ukázkovou neschopnost a cíl se o jejich úmyslu dozvěděl. Zlovolně odmítaje svůj úděl obrátil se na nejmenovatelná místa a pekelné spravedlnosti unikl.
...
Vzhledem k angažmá dvou hlubokých funkcionářů bylo rozhodnuto nepoužít k likvidaci aféry metodu asanace. Místo toho bylo všem zúčastněným po důkladném výslechu sděleno, že cíl byl vyslán na "přísně tajnou misi".
...
Projekt byl následně "kvůli zásahu nižší moci" zrušen.
...
Zapojené osoby jsou nadále monitorovány.

Když takhle na rukou držel všechnu její váhu, zdála se mu o něco lehčí než před pár hodinami. O něco lehčí, než byla živá. Schovaný po mostem, schoulený k jejímu tělu čekal mlčky a bez pohybu několik hodin, než se přístav vylidní. Za soumraku přestal plakat a místo něj slzelo nebe. V počínají bouři zíral z mola do tmy, houpal ji do poryvů větru, přemítal. Nešlo jinak, byla by ho dozajista udala. Zbaví se jí, odprosí, hřích odčiní, odcestuje, zapomene. Potká jinou lásku. Když toho podzimního večera svrhl její tělo do vln, netušil, že už z Thursa nikdy odejít nedokáže.

Těžké černé mraky se zdály tak nízko, že by se do nich dalo šťouchnout koštětem, liják byl tak prudký, že strhával maskovací barvu z německých tanků a hromy a blesky se sypaly skoro neustále.
"Promočená myš pro Dijonskou velrybu, jak to tam- JEJ!"
Hrom se ozval stereo zvenku i ze sluchátek.
"Dijonská velryba pro Promočenou myš. Jak- UÁ!" kromě hromu zaskřípěla židle a stůl.
"Neřikejte mi, že se po galsku bojíte, še fám nebe spadne na chlafu?"
"Hansi?"
"Ja?"
"Slyším tě nějak dobře."
"To je těmi nískými mraky."
"No ale..."
"A jsme ve druhém suterénu. Prafděpodobně jsem s části Gal."

Děti, proč mne následujete? To nevíte, co se chystá?
Vezmi svůj kříž a následuj mne.
Prosím, můžeme jít s tebou? Půjdeme, ať jdeš kamkoliv!
Dřív než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.
Co se děje, Aslane? Nemůžeš nám to říct? Bolí tě něco?
Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Jsem smutný a osamělý. Položte na mě své dlaně, ať cítím, že tu jste se mnou.
Má duše je smutná až k smrti.

Lví hříva je zalitá sluncem, zlatě se leskne, davy se posmívají.
Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky.
Lucie a Zuzana zůstanou.
Zpovzdálí se dívají ženy.

Uprostřed zahrady jablko červené,
dáreček od hada, co skrývá se v ráji.
Stačí se zakousnout, i sousto se počítá,
svede nás cestu, co bývá trnitá.
A v úsměvu širokém, faleš se tají.

Ve víře naivní teď ruka se natáhne
vždyť úsměv falešný dnes plachetka skrývá.
Po soustu jediném jas v očích pohasne.
Zapomeň na zázrak nad nímž svět užasne,
takový konec jen v pohádkách bývá.

Jablko k jablku, pokaždé znova
marná jsou příběhů varovná slova.
Když vůně mámivá k soustu nás svádí
od hada jablko vezmeme rádi.
Toužíme uvěřit, po sté jak poprvé,
že snad do dnešní už nebude červivé.

“Crack se to řekl 72ce, ale přinutil ho slíbit, že dál to nikomu nepoví…”
Začínal litovat, že včera pil. Kadet ještě nevyrostl z toho vysokého dětského hlásku, co se mu zavrtával do mozku.
“...jenže 72ka vyžvaní vždycky všechno, takže to zaslechl 88čka…” ukazoval si na prstech, jak v hlavě procházel trasu, kterou po Kaminu putovala nejnovější legenda: “...od něj se to dozvěděl…”
Pomalu mu došlo, co provedl. Roztřásla se mu brada.
“Budeme mít průšvih?” popotáhnul.
Povzdechl si.
“Ne,” zavrčel, a kadet se rozzářil: “Jen dej vědět ostatním, že jste teď oddíl Kurník.”

Vážně. Budoucí elita GAR, a nedokázali zavřít zobáčky.