Když autorům ožijí postavy

František si pohvizdoval, vycházela mu nová kniha a byl tu brzy, takže stihne se Štěpánem ještě prohodit slovo o jedné koncepci systému magie.

Otevřel dveře do učebny a instinktivně se přikrčil, z čelního místa na něj mířil vazoun raketometem. Na místě vedle mariňáka se ještě k tomu rozpouštěla nějaká odporná hmota.

To jsem si ten houbový čajíček udělal nějako silnější...

No dveře začal zavírat, až když spatřil na další židli mrtvolu otroka. Zacouval nikoli strachy – viděl už horší věci, třeba u Mistra ve sklepě – ale protože to zasmrdělo tak, že si málem nablil na pracovní obuv.

A to se neodpouštělo.