DMD č. 08. pro 8. 4. 2026. Téma: Padák

Stojím tam. Vítr mě šlehá do tváře. A jak tak koukám pod sebe na ty mraky, moje myšlenky se stávají hlasitějšími. Tak dlouho, až už je ani nevidím a soustředím se jen na ten strach, co cítím.

Nechtěla jsem se bát. Stalo se to nějak samo. Vždycky jsem to chtěla zkusit. Prostě skočit a chvíli cítit jen to, že jsem naživu. Možná ale o tom to je. 

Musím se bát tak dlouho, až se to stane součástí mé existence. Vidím se, jak dělám ten osudný krok dopředu. Možná když ho konečně udělám, přemůžu tak i všechen strach.

A tak skočím.

Pokud má Alex Horne na něco talent, tak na vymýšlení praštěností, podivností a pokoutností.

Ve škole to nebyla zrovna výhoda, zato teď…

Sedí v horké lázni, po ruce má voděvzdorný poznámkový blok a nechá mozek pracovat.

Dnes se mysl spíš toulá a při pohledu na jeho kolena trčící z vody mu spíš předhazuje, co by z takové situace vytěžilo autorstvo, které na nejmenovaném internetovém archívu zveřejňuje explicitní povídky o něm a Gregovi.

Nápad. Chce to nápad.

Pád.

Nemůže komiky shazovat padákem.

Nebo ano?

Ne…

Popadne blok a zapíše si:

Vytvoř padák pro svou perníkovou verzi. Zvítězí nejméně poškozený komik. TČZT.

Dvestoročný lich Fére’shai Zlatá ruka, v startupe BIGPilotTech kolokviálne prezývaný Ferda, sedel u CEO na koberčeku.

„Veľmi nás mrzí ukončenie spolupráce po toľkých úspešných rokoch.“

„O produkt prídete. Kto bude do vašich četbotov ťahať zásvetné entity?“

„Ale Ferdo. Trhy sa vyvíjajú. Čoskoro nebude AI nikto hrať! Na obzore je pravá, nefalšovaná singularita!

„Zdroják, čo som vám roky písal preloží len adept tajných umení.“

„Najali sme kňaza“ CEO pokynul k stážistke po pravici. 

Dievčatko v bielej tunike poslalo k lichovi vystrašenú myšlienku. „Som tu len na 6 mesiacov. Platia ma stravenkami.“

„Samozrejme dostaneš svoju equity.“

„Aby vás porantalo. Konkurenciu si založím!“

Ve stopách otce kráčet není radno, připomněl si a zaváhal. Liška na něj čekala.
„Ne, jsem si dost jistý, že můj otec není liška,“ ubezpečil sám sebe a jelikož nevěděl, kam jinam by měl jít, vydal se za ní.

Šli dlouho, většinou do kopce. „To nemyslíš vážně? To už si ze mě děláš…“ stěžoval si pokaždé, když se za jedním stoupáním ukázalo další. Nohy ho bolely, v boku ho píchalo, ale konečně se liška zastavila. Na okraji temné propasti a významně koukala dolů.

„Ne. Odmítám. Nemám křídla, padák ani žádný provaz, nebudu nikam skákat!“ ohradil se, ale liška byla neoblomná.

“Tak se podívejte na tohle!” Leonardo rozbalil další pergamenový svitek.

Generál praštil hlavou o stůl. Prý Uneste Leonarda da Quirm, pane. Prý Nejlepší válečné stroje, co jste kdy viděl, pane. Jeho poradce čekal rychlý vyhazov. Z okna.

“Říkám tomu Zařízení pro bezpečné přemisťování vajec z vysoko položených kurníků.”

Zařízení bylo několik provázků a kus plachty, do které se při pádu opíral vítr. Už se chystal svitek odhodit k nepoužitelným, když mu něco jako prozřetelnost zadrželo ruku.

“Myslíte, že by to šlo trochu zvětšit?”

Vynálezce se poškrabal ve vousu.

“Na pštrosí vejce?”

“Spíš…” Jak to jen podat… “Na celého chovatele drůbeže.”

Padám. Padám na dno vlastní mysli, ale dno je ještě hlouběji, než jsem si myslela. Padám a snažím se zachytit. Chytám za ruce blízké, chytám se léků, ale pořád padám. Snažím se změnit, co změnit můžu, přijmout to, co nemůžu, ale klouže mi to a padám.

Padám měsíc, dva, rok. Chvíli to vypadá, že jsem se zastavila, ale padám dál. Padám rok a půl a už si myslím, že budu padat navždy.

Ale pak najednou… léčba, o které jsem nevěděla a které doktorka moc nevěří. Léčba, která zabere. Naděje, která září jako hvězda.

Nepadám.

Nesu se.

Učím se znovu chodit.

Na hodině tvarosloví pro aspirující skokany přednesl velký zelený ropuch látku v podobě plynule tekoucího výkladu následujícího šestera:

• Sedmý je nejlepší.
• Šestý se čtvrtým mu předchází.
• Je-li se čtvrtým druhý, je to průšvih.
• Pokud se musím ptát třetím, jsem hloupý nebo nedbalý.
• První je ten který vám zachrání život.
• A konečně s pátým bývá zpravidla pozdě.

A důvtipní a chápaví skokánci si dychtivě zapisovali:

• Skáčeme výhradně s padákem.
• Když vidím padák, přemýšlím o padáku.
• Vidím-li padák vzdálený, jsem bez padáku.
• Nezpochybňuju, k čemu mi je padák.
• Padák je v pádu vždycky první.
• Místo zoufalého volání "Padáku!" se smiřuji s osudem.
   

Učitelům odzvonilo, kdepak najdou spásu?
Jen ať poznaj co je práce... a jdou makat k pásu!
Denně učí jen pět hodin, pak si šunky válí
a našeho nejmladšího vůbec nepochválí. 
Furt jim musím vysvětlovat, kterak učit správně
a že pětku naší mladé dali protiprávně. 
Jen prázdniny, vyšší platy, s AI bude líp,
ministerstvo reformami plní další slib. 

Teď na nás nahlíží se zvedlým nosíkem, 
však oni za chvíli dolezou s prosíkem.
Až jim bude chybět „bachař“ pro srovnání spratků, 
při náboru nabídnou nám pěkně tučnou vratku. 
Smluvně si pak vyžádáme ještě padák zlatý
a odstupné pro jistotu nejmíň čtyři platy. 

Když mu řekla, že s ním už nechce sdílet stan, byl Robin v šoku. Nechápal, proč se tak po tolika letech rozhodla. Moc dobře však věděl, že nemá cenu ji přesvědčovat. Nebyla tvrdohlavá, jak o ní ostatní z kmene říkali, jen si pevně stála za svým názorem. Právě proto ji miloval. 

Teď ale stál před jejím stanem a v rukou držel prázdný deník, který mu věnovala, aby do něj vepsal novou část svého života. 

"Vím o někom, kdo tě ocení víc," pronesl Robin do ticha, když se rozhodl, že nová etapa může být vlastně staronovou. Zbývalo jen sehnat jelení parůžky. 

Bylo k půlnoci, když zaklepal na její pokojík. 

"Nepřišel jsem vám dělat návrhy." 

"Já vím, pane Adolfe. Jste čestný člověk. Tolik, že ani nebudete moralizovat o pokušení. Jenom mě pošlete pryč."

"Máš snad kam jít?"

Byla mu vydaná na milost a jeho to mrzelo. Nechtěl mít vinu na jejím mravním úpadku. Tím více, že do domácnosti přišla na inzerát poptávající za chůvu slušnou protestantskou dívku.

"Vlastně jsem ohledně těch návrhů lhal. Nebylo by vám proti mysli, kdyby se vám začal dvořit zaopatřený inženýr, vdovec, asi pětatřicetiletý, trochu nemocný, ale k manželství schopný?"

"Zní to velice konkrétně. Myslíte Alfreda? Pana bratra?"