Stančina pohádka o elektronu, co jezdil na magnetické dráze
NESOUTĚŽNÍ - stačí mi psát a číst.
- Letos snad bude na přání Tory a Regi seriál.
- Upozornění: Není to autobiografie a podobnost s některými osobami je čistě odpozorovaná.
Navazuje na Čas intenzivně prožitý a je to pohádka vyprávěná v části Uspávanka pro každého.
Věnováno Esclarte, protože si přála vědeckou pohádku
Byl jeden elektron, co odešel do světa. Roky pracoval ve fotonásobiči a množil elektrony, ale těšil se domů, do magnetronu.
Vrátil se a zjistil, že všechno je jinak. Magnety pořád stejné, v komoře pořád argon a terč stále titanový, ale jiné naprašování. Místo, aby elektrony jezdily po magnetické dráze neustále a cestou ionizovaly argon, startovaly ve velkých skupinách, rychle tam a zpátky.
Jednou udělaly skupinu tak velkou, že přepálily nožovou pojistku.
A tak musel přijít elektrikář, vzít žehličku, pojistku vytáhnout a dát tam novou. A vynadal vědcům, že musí ubrat, protože když je elektronů moc, tak zlobí. Stejně jako vy.
Žehlička je speciální zařízení, s jehož pomocí se dá vytáhnout silnoproudová nožová pojistka - návod výrobce by měl být respektován - viz drsný příběh s jakž takž dobrým koncem.
Jednoduše řečeno, princip magnetronového naprašování je takový, že v komoře ionizují elektrony připuštěný argon (nebo jiný plyn), ionty argonu narážejí do materiálu terče a ten se pohybuje směrem k podkladu, na kterém vytváříme vrstvu. Zásadní rozdíl mezi oběma metodami je, že PVD (fyzikální depozice z plynné fáze) používá menší konstantní proudy, zatímco HiPIMS (vysokovýkonné impulzní magnetronové naprašování) používá velké proudové pulzy - až stovky ampérů. Výsledkem je v prvním případě hladká vrstva, ve druhém vrstva se sloupcovitou strukturou, která má ale lepší mechanické vlastnosti, například pevnost.
Pěkně popsaný princip naprašování je tady a tady.
Následuje Kantorka a pohádkářka.
- Číst dál
- 19 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
