Doctor Who

"No a, škyt, jsem tam zůstala sama samotinká ležet, škyt, a pak už, škyt, nic nevím, jen jsem najednou, škyt, byla na ulici, škyt, v Londýně," vysvětlovala Missy přikyvujícímu Doktorovi.
"Takže tys ho bodla do zad a on tě zastřelil šroubovákem."
"Jo, škyt, a tys mě tam, škyt, normálně, škyt, nechal samotnou, škyt, umřít!"
"Abychom byli fér, taky jsem to tam schytal," vysvětloval Doktor, a nenápadně sledoval Donnu, jak se k Missy blíží s papírovým pytlíkem.
"Samý, škyt, vý-"
*Prásk!*
Missy nadskočila leknutím a otočila se na Donnu. "Zabila jsem lidi za míň!"
"Ale pomohlo to, ne?" pokrčila Donna rameny.

Hvězdy zářily všude kolem ní. Proplouvala mezi svítícími body bezmyšlenkovitě, uvolněně a svobodně. Na chvíli se zastavila. Nechala plynout čas. Pro jednou se ona nechává nést proudy času a ne naopak. Veškerá tíha z ní opadla a břemena se ztratila v příjemném tichu temnoty.

Já, sama. V celém vesmíru. To jí stačí.

Plnými doušky si vychutnávala bezstarostnost a útěchu v náručí nekonečného prostoru. Mohla by tady strávit věčnost. Ztracena v čase.

Pak zablikala kontrolka. Doktor je v ohrožení. Chtěla být na něj naštvaná, ale nemůže ho tam jen tak nechat. Nakonec... asi ho má přece jen ráda. Poletí za ním.

"Donno, oni jsou na mě zlí," skuhral Doktor, když zalezl do postele a objal ji jako oblíbeného plyšáka.
Odložila knihu a začala ho drbat ve vlasech. "Copak zase provedli?"
"Missy mi dala do boty připínáček."
"Hm..."
"Zatímco jsem se sprchoval, Master nastražil před dveře pastičky na myši."
"Hm..."
"A druhý Master mi ukradl od každé ponožky levou."
"Jak víš, která je levá?!"
"Prostě to vím. Proč jsou takoví? A proč mi útočí zrovna na nohy!"
"Tady jste ty i tvoje nohy v bezpečí. Zvážils někdy, že jsou trojice psychopatů?"
"Donno," podíval se na ni významně, "oni jsou všichni jedna osoba."

Běž, říkal s mrknutím, běž, šeptal naléhavě, běž, křičel vyděšeně, a běžel i sám, na konec chodby, pryč od nebezpečí, k novému příběhu, daleko od větvící se bolesti, která se zrcadlila ve hvězdách příliš klidných, osamělých nocí.

Jeho původní domov dávno nebyl domovem, byl doma na cestách někde mezi časem a prostorem, tady a tam a nikde.

A pak... ho vesmír přinutil se zastavit.

„Asi... bychom tu mohli na chvíli spustit kotvu,“ podíval se na modré dveře.
TARDIS zablikala.

Měli další, větší modré doma.

*

„Zapomněl jsem na dort,“ vystřelil od stolu a rozběhl se k TARDIS.
Donna se tiše zasmála.

Missy netušila, proč souhlasila s karetním večerem. Na stole se množila esa neodpovídající počtu karet. Se záminkou rozvázané tkaničky se sklonila obhlédnout situaci. Její starší já mělo přilepené karty zespoda desky. Doktor se zul a přejížděl Donně levou nohou po lýtku. Na pravém koleni měl Shaunovu ruku. Ach, ten úchyl. Vynořila se zpod stolu.
"Řekni něco hezkého," poradila svému mladšímu já.
"Cože?" ošil se, když ho škubla za rukáv, z kterého se vysypala hromada karet.
"Ty podvádíš!" vyskočil na nohy starší, převrátil stůl a shodil své karty.
"Ale to není hezké," usmívala se, když se oba podvodníci pustili do rvačky.

Shaun seděl na zahradě a netrápila ho jediná věc. Nezaujatě pozoroval trojici svých nocležníků u modré budky.
"Máte někdo klíče?!" zeptal se ten blonďatý, když se opřel do zamčených dveří.
"Prosím tě, klíče!" odpověděl mu skotský trylek a Missy se jala otevírat zámek vlásenkou. Úspěch na sebe nenechal čekat.
"Zvedáme kotvy!" hrnul se dovnitř ten tmavovlasý.
Než se za nimi stihly dveře zavřít, už u nich stála jeho žena se svým...cokoli to vlastně bylo. Vytáhla ven Mastera, každého za jedno ucho, zatímco Doktor nesl přes rameno prskající Missy jako pytel brambor.
"Takže ty kotvy zase spustíme," pousmál se Shaun.

Nad vchodem Milliwayova Restaurantu na konci vesmíru zářil nápis "Zavřeno pro soukromou akci". Vrchní číšník Garkbit zvědavě pokukoval po hostech. Seznam obsahoval pouze jediné jméno, ale přesto bylo uvnitř rušno.

Kolem stolu jich teď sedělo patnáct, muži a jedna žena. Dva nápadně podobní chlapíci o něčem vášnivě diskutovali. Jiná skupinka mířila svítícími tyčkami na Pangalaktický megacloumák a dohadovala se o jeho složení. Ten v klobouku nabízel ostatním želé bonbóny a další dva se pokoušeli skloubit elektrickou kytaru s dřevěnou píšťalkou.

Nejpodivnější byly ale jejich cestovní lodě. Garkbit něco podobného nikdy neviděl. Všichni přiletěli v něčem, co připomínalo malou modrou krabici.

Shaun Temple byl velmi klidný a uvolněný muž. Vlastně, až moc, došlo jednoho dne Masterovi. Netrvalo dlouho, než našel Shaunovu tajnou zásobu.
O pekáč sušenek později byla zábava v plném proudu. Držíce se za ruce, leželi se svým druhým já na zahradě v trávě. Pozorovali mraky.
Na pozadí pohody je rušila jen Missy, která se lekala úplně všeho, a šplhala stále výš a výš po všem možném jak vyděšené kotě.
Jak mohla být tak bláhová a zapomenout, že váží polovinu, co oni?
Mlhavě vnímal Donnin obrys, když se ji snažila dostat ze střechy koštětem.
Probral ho až kýbl ledové vody.

"No, potom přidáš tu konstantu a už to musí vyjít," strkala Missy blonďáka od sešitu.
"Ale mě tam furt něco nesedí," bodnul ji Master kružítkem do ruky a reaplikoval camboolianskou plochou matematiku.
"Auuu, no tak si to spočítej sám."
"Podle mě na to jdete z úplně špatného úhlu, když považujete konstantu za nějakou jistotu, dneska přece není jisté nic," namítl ten třetí.
"Co to zase vyvádí?" zeptala se Donna Doktora a nalila si kávu.
"Rosein úkol z fyziky. Nevědí, že mavitace je gravitace," potměšile se usmál Doktor.
"Mavitace je co?"
"Nezatěžuj se s tím. Já se k tomu jednou dostanu."

"Hele, pamatujete jeho ksicht, když jsem všechny lidi změnil v sebe?" zeptal se Master, zatímco si kusem gázy snažil zastavit krvácení.
"Ha, to nic nebylo," škytla Missy. "Kdybys viděl ten výraz, když jsem stvořila kyberarmádu nemrtvých!"
"Ani jedno nemělo na ten její kukuč, když jsem zničil Gallifrey," pochlubil se třetí z nich.
"Počkej, tys zničil Gallifrey?" zeptala se Missy. Všichni tři propukli k bujarý smích.
"Co se to tam děje?" otázal se v obýváku Shaun na skupinku v kuchyni.
"Myslím, že se předhání, kdo z nich mu co nejhoršího provedl," odpověděla Donna, hladíc notně traumatizovaného Doktora po zádech. "Hrozná slepičárna."