zkušební téma

"Pane řediteli, přináším nepříjemnou zprávu o stavu mravů žactva na naší škole."
"Poslouchám..."
"Zhruba pět procent dětí nám začlo psát krátké kritické články pro jakýsi internet"
"Internet, co to je?"
"To je přímo nástroj satanův, který obklopuje celý svět a proniká do téměř každé domácnosti"
"Proboha! Musíme rychle zakročit."
"No jo, ale to nejhorší, pane řediteli, je, že používají slovo FANDOM"
"Fandom, panejo! A to je sakra co?"
"To prý má taky nějakou souvislost s internetem a pak i s útvarem DRABBLE"
"Tak to vím, to je takovej krátkej článek o ničem, ale ten FANDOM? Jak to vypadá?"
"Nemám tušení"

Uličky školních sbírek byly toho rána tiché, velice tiché. Mezi vitrínami s exponáty visely od stropu šedivé záclony pavučin. Pohlcovaly kroky dvojice mužů. Nepřítomnost jakéhokoli zvuku nutila napínat sluch takřka k bolesti.
Martin K. byl praktikant a ten den měl poprvé učit. S žaludkem zkrouceným nervozitou následoval pokyny ruky na předloktí. Navzdory podivné situaci vnímal teplo, které z dlaně Daniela von Draka sálalo. Poněkud ho uklidňovalo.
Dokud ho Daniel nestrhl k zemi.
Nárazem na podlahu si Martin bolestivě potloukl žebra. Uslyšel hučení ohně následované puchem škvířících se pavučin.
Daniel von Drak přišel o další tričko. Toho roku už o čtvrté.

„Bůh chtěl učinit člověka, ale andělé mu řekli, ,Co je člověk, že na něj pamatuješ?´“
Co teď, pomyslil si Bůh. Přece andělům neřekne, že chce člověka stvořit jen pro legraci. Musí je nějak přesvědčit o jeho kvalitách. Navrhne nějakou zkoušku, v níž Adam obstojí, a andělé ne. Ale jakou? Pohlédl na prsť, z níž ho chtěl stvořit. Nevypadala moc inteligentně. Udělal si krátký seznam:
- jedení knedlíků – to andělé opravdu neumí, ale popravdě to není moc impozantní dovednost.
- soutěž krásy – bude mít Boží podobu, ale co kdyby zpychl?
- pojmenování zvířat – to je ono! Andělé přece nemají fantazii!
„Řekl jim: ,Zítra uvidíte´.“

Možná to měla být poslední zkouška.
Pomsta zaslané expresním kurýrem přímo z horoucích pekel.
Nebo prostě jen hloupá náhoda.
Neboť náhody, jak je všeobecně známo, se nevyhýbají nikom, nešetří pány ni kmány a občas dokonce i zabíjí.
Naštěstí to v tomto případě tak špatně neskončilo. Kromě hromady kleteb a jednoho znečistěného pláště zkouška nezanechala žádné následky.
"Gandalfe, moc se omlouvám, půjde ta kaše vůbec vyprat?"
"To nic Frodo, byl jsem Gandalfem Šedým dost dlouho, pár dní ve starém plášti mi jen těžko uškodí..."
Kdo z nich mohl tušit, že první maják za Šedými přístavy varuje před před skalisky rudým světlem..?

Některé zvuky jsou velmi žádané - pípnutí mikrovlnky nebo třeba pískání konvice s horkou vodou. A pak samozřejmě ten krásný zvuk, který vám oznamuje, že někdo na světě o vás stojí a chce slyšet váš hlas.
Ovšem laskavé spojení se světem přestane být žádané v okamžiku, kdy vám dojde, že na druhém konci je zase jenom operátor, který bude nabízet ty nejvýhodnější služby na světě (znáte ne? Telefon za dvě koruny, pokud dva roky budete operátora živit pěti stovkama měsíčně...), v lepším případě naštvaný rodič.
A pak přišlo neznámé číslo.
Píp.
Na druhém konci virtuálního drátu se ozval hlas mrtvé babičky.