Utajený

Švarný princ sesedl z bujného letounu v pustině, kde nad neprostupnou džunglí zářil ocelový hrad. Podle moudrého programu JAGA tam černokněžník vězní překrásnou princeznu.
Posupně se zasmál. Copak všichni před ním utekli před rostlinami? Krásy teda moc nepobraly...
S mačetou ruce a laserovou zbraní za pasem odhodlaně vykročil.
Nejbližší rostlina po něm šlehla žahavým bičem. Sotva uskočil.
Rozstřelil ji, jenže ostatní se naráz daly do pohybu...
Všechny nezvládne. Honem do letounu. Vzlétl v poslední chvíli...
Co napoví JAGA?
Musí přeletět devatero hor, vyschlých řek a krajin zpustošených povrchovou těžbou, aby nalezl utajený bunkr šíleného vědátora dr. Aka, který disponuje plamenometem.

Být Vyvoleným nikdy nebylo snadné. Když už si myslel, že je konečně hotovo, obrátil se mu zase život naruby. Mohl si za to sám, když si od Morphea vzal červenou kapsli? Bylo to ale správné rozhodnutí. I dnes by se rozhodl stejně.
Tak tu bojoval proti strojům. Stýskalo se mu po starém životě, starých kamarádech, staré lásce. Ale musel uznat, že Trinity je fajn. Hlas agenta ho vrátil do přítomnosti.
„Dnes Vás zničím, pane Pottere!“ zahřímal agent a vyprázdnil zásobník. Kulky se v letu zastavily.
„Arresto Momentum, neverbálně a ještě bezhůlkově,“ vysvětlil pyšně Neo - Harry. „Pošlu tě za Voldemortem. Expelliarmus!“

Lada Durmanová seděla na zahrádce kavárny. Nespokojeně listovala zápisníkem. Sledovala objekt zájmu týden. Jednou během chvilky úplně změnil vizáž, přestože z něj necítila žádnou magii. Jindy ho zkusila přímo oslovit, deset minut zábavné konverzace o ničem. Druhý den ji minul, jako by ji neznal.
Moment, co to? Ta modrá budka na rohu před chvílí nestála.
Šla ji prozkoumat.
Chlápek otevřel se širokým úsměvem: „Už na vás čekám. Račte dál. Nelekejte se, uvnitř je větší.“
Lada pokrčila rameny. To je toho.
„Cestuje v čase,“ zatvářil se chlapík zklamaně.
„Aha.“ Už měla jasno.
Nechápavě zavrtěl hlavou.
První blondýna, na kterou neudělal dojem.

Čip na řízení letounů si implantovat nenechá, protože mu to přijde až moc pozérské a má radši starý dobrý ovládací panel, ale robotické oči bere okamžitě. Po všech těch operacích mu pár dalších problém nedělá a i když holkám pod trička nevidí, rentgenové vidění má něco do sebe. Jakékoliv vidění má něco do sebe. Jednu duhovku zvolí zelenou, druhou zářivě modrou a pak na ně balí spolužačky.
Přesto jsou chvíle, kdy radši nechá svět na chvíli zase zčernat.
Na pohřbu.
Na prvním výročí.
Když Hazel brečí a on neví, co říct.
Chvíle, kdy svět bez Augusta Waterse prostě nechce vidět.

Co ze srdce nenáviděl
Byly Vánoce veselé
Vždycky když se blížily
Tvářil se zle a kysele
Je s podivem, že vůbec něco cítil
Přes své srdce scvrklé
Jak po plánu na zničení Vánoc se pídil
Po svém příbytku pobíhal zbrkle
Všem dárky na štědrou noc potají ukradl
Pak zle se na vrcholu hory smál
Malé holčičky neprosil se o radu
Zírejte, Kdosice, jsem podlostí král!
Dárky na saních chtěl svrhnout
Však kvůli holčičce nemohl dál
Ze všech sil se zapřel a sáně zastavil
Ve svém srdci nové místo objevil
A tak se zase zvětšilo
S švestky na meloun se změnilo

Stmívalo se. Zámek uprostřed transylvánských lesů se pomalu probouzel. Ve sklepení se s teskným skřípotem otevřela rakev. Hrabě Drakula se opřel bledou kostnatou rukou o okraj a bezhlesně se v rakvi vztyčil.

Vzápětí málem spadl zpátky. Proti němu stál vysoký muž obklopený stráží v brněních se zvířecími hlavami. Muži se zablýskaly oči.

„Jaffa, kri!“

Stráže jako jeden muž namířili proti upírovi tyčové zbraně. Muž se zářícíma očima stiskl jakési zařízení na hřbetě ruky. Kolem rakve i celé skupiny se snesly zvláštní kruhy. Vzápětí byli všichni odteleportováni pryč.

Goa'uldi stále hledají nové hostitele. Otázkou je, jestli nemrtvý upír je ten pravý…

Na břehu Tiberiadského jezera se pomalu shromažďovaly davy. Římští setníci, hlavně ti služebně mladší, začínali být trochu nervózní. Co když těch podivných, sténajících pobudů ještě přibude?
"Neměli bychom je rozehnat, pane?" obrátil se voják Sextus na Gaia Decima.
"Hlad je rozežene, uvidíš," odpověděl moudře. Věděl, že místodržící nařídil zvednout ceny potravin na neúnosnou mez a široko daleko nebylo možné, aby si jediný z těch lidí koupil byť jen starou chlebovou kůrku.
Ale hlad nepřicházel.
Zato přicházeli další a další, až jich bylo na pět tisíc.
Copak mohli Římané vědět, že uprostřed davu stojí Ježíš, který má nejmodernější verzi replikátoru potravin?

I (M 26) and my girlfriend (F 27) decided to go on a camping trip last weekend. Everything was going great. We built our tent, grilled some tofu hot dogs and met other campers. Then we went for a hike. The nature was beautiful there, and we got a little carried away. And, well, we ended up doing it in a bush. It wasn't very comfortable if I'm being honest, but the biggest issue was that I forgot to tell her I peed into the same bush a few minutes ago.
So what do you think? Am I the asshole?

"Vše připraveno, vážený pane kolego?" vznesl profesor Patterson a postavil se před tlačítko.
"Zbývá překontrolovat toky chronosféry, vážený pane kolego, prostorový stabilizátor je připravený a připojený k zobrazovacímu zařízení."
Profesor Matthews, dvojnásobný laureát Nobelovy ceny za fyziku, popošel ke složitému trubicovitému ústrojí, které po chvíli začalo vrnět a probíjet.
Oba velevážení pánové byli jako na trní. Jistě, byl to velikánský objev, ale zároveň byli zvědaví. Jak byli nerozluční, byli si jistí, že i v dalších časoprostorech bádají spolu a přicházejí na nové a nové velkolepé objevy. Nemohli se dočkat, až zapnou první Paravizi svého druhu a uvidí své rovnoběžné příhody...

Hlas hovořící se stálou infiltrátorkou č. 210411756 zněl mladě, mužsky, lidsky.
„Výsadek operace MYSLivec proběhl úspěšně.
Po příchodu na místo určení došlo ke střetnutí s lidským subjektem, krycí jméno Vítězka, v jehož důsledku došlo v mém organismu k silné chemické reakci.
Vítězka vydala ústní souhlas ke spojení biologických schránek, odmítla však nastoupit do evakuačního modulu a opustit rodnou planetu. Následně zcela iracionálně utekla.
Samotná operace MYSLivec dosud nebyla zahájena.“
Stálá infiltrátorka č. 210411756, známá také jako kmotra kovářka, vypnula vysílačku a vzdychla. Jestli to Viktorce podal takhle, není divu, že se zbláznila. Nebo – že samu sebe přesvědčila, že se zbláznila.