Shrnutí: Co kdyby postavy ze Zaklínače žily v současnosti? Mladý písničkář Jaskier potká jednoho večera policistu Geralta, který se stane velkou inspirací pro jeho tvorbu. A možná něčím víc…
Párování: Jaskier/Geralt, v minulosti Geralt/Yennefer (zmínka)
Přístupnost: Vzhledem k násilí a občasným ostřejším výrazům přibližně od 12 let.
Varování: konkrétně tato kapitola bez varování
Poznámka autora: Povídka není sepsána za účelem zisku, většina postav je majetkem Andrzeje Sapkowského (já s nimi akorát provádím různé nepřístojnosti).
Navazuje na kapitolu 6.
Konečně nastal moment, kdy bude použito *to* slovo. Zároveň prosím o shovívavost, chci povídku co nejdříve dokončit, tak jsou možná jednotlivé časové posuny trochu kostrbaté (a úpravy úplně nestíhám). Budete-li tak laskaví, přivřete oči a tvařte se, že vše pěkně odsýpá bez větších zádrhelů ;).
Zase se v příběhu posouváme o kousek v čase. Geralt a Jaskier se chystají na Ciriino vystoupení na výroční školní akademii. Zároveň pak sledujeme, jak se Jaskier pokouší Geralta nakazit vánoční náladou.
„Kolik máme času?”
Jaskier se vykláněl z koupelny a tázavě koukal na Geralt.
„Co to máš proboha na obličeji?” zděsil se Geralt a div neupustil svůj telefon. Otázku ignoroval.
„No co?” Jaskier měl obličej měl zapatlaný zelenou kašovitou hmotou. „Zatýkáš zločince, střílíš po nich, koukáš na mrtvoly a pak tě vyděsí kamarád v pleťové masce. Copak jsi nikdy žádnou neviděl? Yenn je určitě používá. A tobě by taky neškodila.”
„Pleťová maska?”
„No jasně, udělá ti to takovou ochrannou vrstvičku na nejvnějšnější vrstvě kůže, té keratinizované, změkčí ji, ale zároveň zpevní. Takže pak máš pleť jak děckou prdýlku, krásnou, jemnou, vyhlazenou a zároveň odolnou vůči vnějším vlivům.” zapáleně vysvětloval bard.
„Nejvnějšnější vrstvě kůže? Co to je za slovo, nejvnějšnější?”
„Pardon, tak nejen že nevíš, co je pleťová maska, ale i…” mladík se teatrálně chytil za srdce a zalapal po dechu. „Geralte. Nejvnějšnější je vrstva, která je nejvíce vnější. Prostě nejvíc na zevnějšku. Chápeš, ne? Má nejužší kontakt s okolím. S nepřátelským okolím, které ti zanáší kůži různými nečistotami a navíc ji zestařuje, vytahuje… Hrůza. A tahle maska můj krásný obličej před tímhle vším ochrání.”
„Zfleku bys mohl do reklamy,” ucedil sarkasticky Geralt.
„Víš co, Geralte? Já nebudu poslouchat někoho, kdo z hygienického arzenálu používá tak akorát mýdlo, a to jen někdy!”
„Prosím tě, dodělej si tu svou ochranu obličeje, jinak přijdeme pozdě.”
„Však na to jsem se ptal! Tak kolik mám času?”
„Před deseti minutami bylo pozdě. Dělej!”
„Jojo,” vrátil se Jaskier do koupelny a začal si opatrným poklepáváním ručníku stírat masku. „Ale uznej, že přece nemůžu Ciri udělat ostudu!”
„Hlavně chce, abychom tam byli včas. Myslím, že by jí bylo docela jedno, kdybys přišel v pytli od brambor,” zavrčel Geralt, nyní už obutý v předsíni. „Jdeš?”
„Jo, vždyť jo!”
Brzy už Jaskier vyběhl na chodbu a jen tak tak ho netrefily dveře, které Geralt s pompou zabouchl.
Akademie byla překvapivě dobrá. Díky vyššímu věku gymnazistů bylo možné do programu zařadit čísla lidí, kteří skutečně něco umí. Jaskier taky ocenil, že se Geralt posadil mezi něj a Yenn, která si tohle samozřejmě nemohla nechat ujít a ze které měl Jaskier pořád ještě trochu strach (i když takový ten vzrušující, jako před hlubokým propadem na horské dráze).
Ciriino vystoupení se školním pěveckým sborem bylo jedno z nejlepších. Když program večera skončil a oni se s Ciri mohli potkat v předsálí, dívenka úplně zářila a všechny objala. Po několika pochvalách vypadala, že se vrací nohama na zem, a s úsměvem pochválila Jaskierovi jeho poměrně výstřední fialové sametové sako. Jask se vítězoslavně otočil na Geralta, který se zarytě díval před sebe a odmítal jakkoli reagovat. Yenn nato briskně poznamenala, že by jim Jaskier moc pěkně ladil k jednomu jejich křeslu po babičce.
Jaskier se uraženě otočil na Geralta. „Geralte, řekni něco!”
Geralt se pousmál: „Máš pravdu, Yenn. Ještě by to chtělo háčkovanou dečku.”
„Hej!”
*další časový posun, nespecifikuju blíže, mrk, ocitáme se v prosinci*
Geralt a Jaskier seděli u Geralta v bytě na gauči.
Vzhledem k tomu, že Dejv, Jaskův spolubydlící, se dal dohromady s nějakým mladým doktorem, kterého potkal na pohotovosti, když tam šel s angínou, a jeho druhá spolubydlící měla přítele už několik let, ozývaly se u nich v bytě prakticky permanentně zvuky vrzajících postelí a vzdechů. Obvykle to byl Jaskier a někdo (popřípadě Jaskier a další dva lidi), kdo se nejvíce podílel na produkci takových zvuků. Když ale měl být jen posluchačem, začalo ho to brzy otravovat. Nikdy nevěřil, že se stane prudérním otráveným spolubydlícím, který hází papuč na zeď a křičí do vedlejšího pokoje, aby se hrdličky laskavě utišily. Pravdou bylo, že sem tam se nějaké té jednorázovce nevyhnul. Sex měl rád, měl ho rád hodně a nikdy se tím příliš netajil. Pořád ale ještě často myslíval na Geralta a tak ne vždy měl chuť spát s někým, kdo Geralt nebyl. Každopádně moc ticha si v bytě neužil.
Na knihovnu byl zase Jaskier příliš hlučný. Takže když chtěl trochu klidu a soukromí a zároveň možnost přehrát a přezpívat si své melodie, když zrovna chytil slinu, obvykle skončil u Geralta.
Teď se rozvaloval prakticky přes celé sofa. Chvíli skládal, ale teď jen tak odpočíval a přijížděl instagram. Nohy měl hozené přes Geraltovy. Od doby, co ho Geralt objal po jejich dramatickém zážitku, Jaskier tak nějak seznal. že už jsou přátelé. On by samozřejmě stál i o něco víc, ale vypadalo to, že pro Geralta alespoň už není tím otravným studentíkem, což byl sám o sobě obrovský úspěch. Tak se k Geraltovi začal jako ke kamarádovi chovat. Což zahrnovalo i fyzický kontakt (většinou iniciovaný Jaskierem).
Geralt měl na Jaskierových nohách položených notebook a pracoval.
Pink! Jaskier otevřel Messenger.
Eluška: Hej, doufám, že nám konečně někdy přivedeš ukázat toho svého bojfrenda.
Jaskier: Tyvole, Eli, kéžby bojfrenda.
Eluška: Tak ho pozvi na ten příští týden, vole! Všude bude jmelí, klidně to zařídím. *mrk mrk*
Jaskier: Tak jo. Zeptám se ho. Ale jestli budeš mít blbý kecy, tak uvidíš!!!
Eluška: Jjj, spolehni se, jako hrob. A vem kytaru.
Jaskier odložil telefon a odkašlal si: „Mimochodem, Geralte. Nechtěl bys mě doprovodit na ročníkový vánoční večírek? Je to příští týden v pátek. Zahraju pár písní, dáme si pivo nebo svařák… Budou tam samí žurnalisti. Moji spolužáci chtějí poznat toho tajemného bílého vlka z mých ód a hymnů.”
„Bílého vlka, nemohl sis vymyslet lepší přezdívku?” Geralt se na něj podíval zpod zamračeného obočí.
„Ale no tak, byla by snad lepší Řezník z Prahy?”
Geralt ho jen počastoval ledovým mlčením a jedním z pohledů, které signalizovaly, že ještě chvíli a Jaskierův obličej už nebude tak pohledný.
„Promiň, jen vtip. Blbej vtip. Omlouvám se. Tak co, přijdeš? Prosím!”
Geralt si zhluboka povzdechl: „No tak dobře. Ale budu tam jak pěst na oko, mezi vámi studenty.”
„Neboj, mají přijít i nějací učitelé. Bude to v pohodě.”
„Když to říkáš,” řekl Geralt se zdviženým obočím. Jeho pozornost se vrátila k práci. Jaskier se spokojeně usmál.
„Navíc vypadáš mladě,” poznamenal ještě Jaskier. To už Geralt nechal bez odpovědi.
Jaskovi to ale nijak zvlášť nevadilo. Dostal, co chtěl. Alespoň prozatím.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit