52

Text kurzívou je sonet č. 52 v překladu od Martina Hilského.
Věnováno Lejdynce.
Varování: Shakespeare! (12+)
----------------------------------------------------
Jak boháč jsem, co s klíčem v ruce jde
otevřít pokladnu, v níž šperky chová,
pomalu otevírám dveře do pokoje,
který je přichystán výhradně pro nás dva,
však zarazí se radši pokaždé,
aby svou touhu vychutnat moh znova.
Spíš. Tvé nahé tělo na posteli připomíná
padlého anděla. Jak krásný jsi, můj hříšný příteli.
Proto tak vzácné sváteční jsou dny:
že je jich málo, vévodí dnům všem,
těším se pokaždé na to, až tě zase spatřím.
Poslední dobou žalostně málo vídáme se,
jak démanty a drahé kameny,
šperky, co zdobí skvostný diadém.
Však náhle probouzíš se, zadíváš se na mne
očima ze safírů. Odkrýváš i další svůj klenot.
Tak i čas s tebou pro mne je jak skvost,
co skrývám jako poklad v pokladnici –
polibek splácíš mi doteky.
Doteky splácíš výkřikem,
zřídka si dopřeju tu blaženost,
že otevřu ji očím žadonícím.
Jak nenasytní jsme, drahý příteli.
Tvůj lačný pohled jasně prosí o totéž.
Dary mi dáváš krásné nad jiné:
radost, když mám tě, naději, když ne.
Ráno ještě spí tvé oči překrásné.
Když touha mě znovu přepadne,
pouze ledová voda mě chuti té zbaví.
Tvůj milující Will.
Možná to trošku prokrátím, napadlo Williama,
když svinul papír ze zad svého milého. Později.