Čekání

Ani nevím, jak jsem se sem dostal, ale už tu tvrdnu pěkných pár let. Nikdo si neumíte představit, jaké to je, být zavřený na tak malém prostoru. Je tu nuda. Čekám, pořád jenom čekám. Ale moje chvíle přijde.
Horší ovšem je, že mi něco chybí. Ovšem, nemám svědomí a místo srdce mám kámen, ale je v tom něco víc. Připadám si jako tělo bez duše. Nebo naopak? Spíš jako by mi kus duše chyběl. Doslova. Ale zkontrolovat to nemůžu, je tu tma.
Hleďme! Někdo se sem dobývá. Jsem to já nebo někdo jiný?!
Konečně můžu opustit ten prokletý Gauntův prsten!