Ivan a Saša - kamarádi z lavice

Od doby, kdy jsme si sedli do jedný lavice, špatná pověst se s náma táhla jako smrad.
A přitom to začalo tak nevinně. Požádal jsem Ivana, jestli by mi nepůjčil gumu.
Ivan vytáhl peněženku a zeptal se, jestli nevadí, že je jahodová.
Záchvatem smíchu jsem si vysloužil vyhazov za dveře.
Ivan se objevil na chodbě o pět minut později.
Zeptal se mě, jestli mi ty lidi vevnitř připadají jako debilové. Odpověděl jsem popravdě. Ten den jsme spolu poprvý zašli na pivko.
A taky poprvý synchronně poblili záchodovou mísu, ukradli půllitr, namalovali na Kalouskův billboard čuráka a usnuli na tramvajový zastávce.