Divadlo žije!

„Je to naprosto úžasná hra pane Sullivane. Uvidíte.“
Dívčina s úsměvem posadila Liama do první řady. Liam se přestával cítit dobře.
„Víte, jsme jen malé divadlo a potřebujeme každou pomoc.“
V sále se zhaslo. Opona se roztáhla a Liama málem trefil šlak. Kostýmy vypadaly, že je na koleni spíchl dvouletý slepý tuleň a jejich barevnost hrozila způsobit epileptický záchvat všem v okruhu dvou kilometrů.
Herci se seřadili do lajny a hlasy, na které by měli mít zbrojní pasy, začali zpívat: „Konééééc, konééééc nikdy nebude konec!“
Liam se zabořil ještě hlouběji do sedačky a modlil se, aby ta individua neměla pravdu.