Příběh prosté duše - což zní vážně suše

Vyprávěla Jiřina, že má strýce Pepina.
"Zná ho každé dítko, neb je pěkné kvítko.
Bleší cirkus cvičí, hmyzí škůdce ničí.
V symbióze ale žije se skupinou krys,
každou noc mu palce nohou hryžou hryzy, hryz.
V noci proto mění postel za skříň, v níž se zavírá,
na hromadě ze smetiště klidným spánkem usíná.
V domě už má sbírku pro něj drahocených pokladů,
jednou za čas přijdou z města, odvezou tu hromadu.
Strýček netuše se vrací a rázem je po legraci,
- sebrali mu jmění, je mu na umření."
Když ta naše Jiřina vyprávění začíná, všichni křičí: "Dopřejte nám více strýce Pepina!"