Deus ex machina

Čtveřice mládenců, čtrnáct až šesnáctiletých, postávala kolem pátého, který se potil u mixpultu ve snaze dát jejich hudebnímu artefaktu aspoň jakýs takýs tvar.
"Víc nenadělám. Ve studiu je všechno slyšet víc než naživo. Třeba jak tady Buzek," ukázal na nejmladšího z chlapců, "vůbec neumí na kytaru."
"Studioví hudebníci?" pokrčil hlavou další.
"Skvělej nápad! Můj strejda tu kytaru nahraje!"
Strýc nahrál doprovodnou kytaru a navíc i sólo. "Více strýce!" skandovali všichni.
Jakmile odešel, rozpačitě se po sobě podívali.
"Naživo s náma nemůže. Na roštěnky by působil jako repelent."
"Stejně by nechtěl. A slyšel jsi tady Čuňase. Naživo se spousta věcí ztratí."