Sám

Alex či Chris, Chris nebo Alex. K čemu je člověku jméno, když jej jím nikdo neosloví, nezavolá. Sám, tak sám, osamělý, čekat na smrt. Sám. Někde v pozadí blikají matné vzpomínky. A přitom, jak moc jsou vlastně staré? Desetiletí, pár let, měsíců či týdnů?
V srdci matky přírody - je tu lépe než v srdci lidské matky či otce?
Není důležité, na co se dívám, nýbrž co vidím. Ale co vidím, když oko se již kalí a sluneční svit je spíš mlžný opar.
Samoto, najednou už nejsi tak dobrý společník, když tu s tebou čekám na to, co mi je jasné.