Do chomoutu z lučního kvítí

Tadeusz brouzdal kolem výloh zlatnictví.
V hlavě se mu honilo tisíc myšlenek.
Hrdinně potlačil další povzdech.
Přesně věděl, odkdy nad tím začal vážněji uvažovat.
Od návštěvy Colleenina - tedy vlastně Geillésina - velmi rozlíceného bratra, mávajícího Mečem pravdy. Naštěstí se mu ho podařilo ukecat, než došlo na ztráty na životech. Nebo spíš uchlastat do takového stavu, že povolil. Docela výkon, vzhledem k tomu, že to byl Ir.
Ano, kdysi zastával názor, že je lepší býti mrtvý, nežli být (znovu) ženatý.
Ovšem jak jeho vílence vysvětlit, že od doby, co ji zná, začal tak trochu věřit v reinkarnaci... navíc na vyšší úroveň bytí?