Připomíná mi to trochu Bukowského, tam jsem čerpala tu inspiraci, co se trochu nepovedla. Dneska je to hodně o představivosti a podobných věcech, každopádně doufám, že se to bude alespoň trochu líbit. :)
Jelo auto zaprášenou silnicí,
v něm dva divní lidé mlčící,
muž s myšlenkami kdesi v dáli,
žena myslící na to, že se obyčejní smáli,
oba dva dokonale odlišní od svého pohlaví,
dva bezdomovci opuštění a toulaví,
oba dva bili se za své postavení,
a nyní více úspěchu není.
nad nesmrtelností chrousta bloumají,
doufají, že jednou své memoáry prodají,
okolo nich jen absolutní prázdnota,
vrahyně všeho, matka života,
a takhle si tam spolu v tichosti jedou,
dialogy samy se sebou vedou,
když tu náhle – zabijte toho lumpa,
ptá se žena – proč tam stojí tamta pumpa?
A co na to ten druhý?
Nesmrtelnost chrousta, to já ráda. :3
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit