Proč zrovna Hlad a Láska?

„Něco bych zbodl,“ prohlásil štíhlý chlapík a mrkl na svoji společnici. No, štíhlý... To asi není to pravé slovo. Byl přímo kost a kůže. Kdyby jej viděla Twiggy, slintala by závistí.
Zato jeho společnice byla holka krev a mlíko. Její tvary nenechávaly nikoho chladným a plné rty si přímo říkaly o pozornost. Jmenovala se Láska. Pohlédla pohrdavě na Hlad a odfrkla si: „My tady přetváříme lidské dějiny a ty myslíš jenom na jídlo.“
„Myslím na něj celý život. Každou minutu, každou sekundu. A nikdy jsem ho neochutnal. Není to fér, víš?“
„Život není fér.“
„A proč jej fér neuděláme? Já bych se konečně najedl a lidé by také byli spokojení.“
„O fair play nepadlo ani slovo. Gautamal by nám řekl, kdyby chtěl učinit lidský život spravedlivým.“
„Proč nám vůbec vrchní velení přenechal? Kde je Smrt, Osud nebo Sen? Pro mě za mě, ať za lidstvo rozhoduje třeba Delirium. Mě už to nebaví. Chci se jít nadlábnout do Restaurantu na konci vesmíru. Nebo aspoň do KFC.“
„Nemůžeš jen tak odejít. Jednou bylo řečeno, že Hlad a Láska určují veškeré lidské dějiny, tak to tak musí být.“
„Tak mi aspoň něco uvař.“
Láska se zamračila. „Pokud vím, Hlad je nejlepší kuchař, ne?“