Epilog

Vévoda z Belor Danim stál v rohu vesnického hřbitova, kde se rýsovalo několik opulentních hrobek. Na ty však ani nepohlédl. Jeho oči přitahoval čerstvě navršený rov vedle nich, označený prostým křížem.
Naposledy se pokřižoval. Růženec, do té doby svíraný v prstech, políbil a pověsil na kříž.
Při odchodu si na hlavu narazil slaměný klobouk, ladící k jeho lehce ošuntělým cestovním šatům. Do sedla se vyšplhal poněkud opatrně, ale koně pobídl ke cvalu.
Dcera přijede na panství za pár dní. Na stole v pracovně ji čeká jeho poslední vůle.
Na křižovatce se k Lucienovi připojil Peregrin. Tentokrát Laureen první opustila je...