Rozhlas a rozumy

Tábor vypadal žalostně. Hadrové stany, matrace na zemi, pár beden a dieslový generátor, nikde ani noha. Edvin se obával nejhoršího, ale celou posádku našli záhy v závětří u televize, což postapokalyptický dojem dokonale podtrhlo.
„Jistý svědomitý občan mi napsal,“ hlásal kdosi v přístroji, „že nechápe ty zlé pomluvy na adresu našich chlebodárců.“
„Doktor Breen,“ vysvětloval mimozemšťan, „administrátor, arcilotr.“
„Píše, že neviděl ani neslyšel nic, co by podporovalo tvrzení takzvaného hnutí odporu, že je lidstvo vyhlazováno, a nebude tedy podobné lži anarchistických elementů rozmnožovat. Svědomitý občane, dobře činíte...“
Edvin naklonil hlavu a přemýšlel, proč mu ten člověk tak hrozně připomíná opici.