Náhrada za téma č.18 Zítřek jsem prožil včera
Byla jsen malé dítě, kterému chyběl druhý dědeček. A Vy jste byl sice "jen" soused na patře, ale já si Vás adoptovala.
Kdykoliv jsme si povídali o nejnovějších zprávách a hrůzách ve světě, tak jste jen odpověděl, že ci přijde v dalších dnech už jste dávno zažil. Nic horšího už být nemůže. A já Vám věřila. Vždyť jste prošel třemi koncentračními tábory a stejně jste vyšel nezlomený a věřící v dobro.
A teď tu najednou nejste. Ano, bylo Vám devadesát, ale stejně to není fér. A hrozně to bolí! Moc mi bude chybět Váš úsměv. Sbohem pane Dobromysle, sbohem dědečku.
Dnes jsem se dozvěděla o jeho včerejším úmrtí a musela jsem se z toho šoku vypsat. Odpusťte mi tedy, prosím.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
pěkně napsané
Keneu
Mně se moc líbí, jak si malé děti dokážou adoptovat a ochočit příhodné dospělé.
Někdy je to právě horší tím, že to člověk musel čekat, a namlouvá si, že si to nesmí tak brát, když to musel čekat. Tak to ale vůbec není.
Pod to bych se tak nějak
strigga
Pod to bych se tak nějak podepsala. Taky už jsem se několikrát přesvědčila, že to, že jsem něco čekala, neznamená, že to pak míň bolelo. Je to jiné, ale.. ale ne menší.
Taky jsem jako malá takhle přilnula k jednomu člověku. (I když k němu snad přilnul každý, kdo ho poznal, on už měl prostě takový kouzlo. :)) Taky už nežije. Upřímnou soustrast, je to krásné.
Děkuji.
Eillen
Děkuji.
Nejhezčí na takovém vztahu je, když se ten druhý nechá rád adoptovat.
Ono je čekat a čekat. Ano,
Eillen
Ono je čekat a čekat. Ano, byl starý a bylo to na něm znát... ale stejně tak byl mladý - duchem. Ono na tom možná bolí nejvíc to, že mi to mamka řekla do telefonu jen tak mezi řečí. Tím ten šok tak nějak vzrostl.
Ale slibuji, že tohle je mé letošní jediné depresivní drabble.
Tak upřímnou soustrast. Moc
Esclarte
Tak upřímnou soustrast. Moc hezký vztah. Mile napsané.
Ach. Velice bolavé drabble.
Azereth
Ach. Velice bolavé drabble. Upřímnou soustrast.