Zpěv ptáků přeruší ostrý tón vyzvánění.
Překvapivý.
Nechtěný.
"Slyším."
Zamručím.
Jsem otrávená z toho, že nás někdo ruší.
"Vyčenichali jsme kořist, paní."
Zpozorním.
Ostře vydechnu.
Už bylo načase.
"Kde?"
"Přesně tam kde jsme jí hledali."
"Výborně."
"Co máme dělat teď?"
"Teď? Teď ho uštvěte jak lovnou zvěř. Žeňte ho před sebou dokud nepadne vyčerpáním. Chci ho živého. Chci vidět v jeho očích všechno to utrpení, které způsobil."
"Jak si přejete."
"Přijedu za Vámi."
"Budeme Vás čekat."
"Neztraťte ho."
Zavěsím.
Bez rozloučení.
Vzrušená z obratu událostí.
"Měli bychom se vrátit?"
"Je čas koupit letenky."
Přikývnu.
Vstanu.
Konečně jsme mu na stopě.
Navazuje na Chvíle klidu
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné.
Faob
Čtenář vidí před sebou. Hezky napsané, ta stručnost posiluje akčnost scény. (Jen před "dokud" bych doporučoval čárku...)
Faob to vystihl. Pod to se
Aplír
Faob to vystihl. Pod to se podepisuji.