Seje bouři, sklízí bouři

„Crrrkrrcnnn!... Vzmmcrcrcr!... Kššczzz!“ zaskřípělo to v Diově kanceláři. Maličká dvířka nástěnných hodin se otevřela a z nich třikrát vyběhl drobný fialový blesk. Zeus odložil noviny.
S božsky revmatickým zahekáním vstal z křesla. Vztyčil se v celé své impozantně božské výšce, božsky se protáhl a na božských pažích mu naběhly božské svaly.
Sevřel pěsti a zakřupal klouby (božsky). Zeus byl pořád třída.
Vyšel ven a pohlédl dolů. Hluboko pod ním ležel Svět. Pak zatáhl oblohu, udělal mračna a jal se rozsévat blesky a hromy.
Byl čas prvních letních bouřek
Uspokojivé na tom všem bylo, že vždycky zasel a sklidil přímo bleskově.