Ulička smrti

Zpoza rohu do uličky vstoupili dva muži a jejich výrazy nevěstily nic dobrého.
„Hele, kolik je hodin?“ oslovil mě ten, co byl blíž. Tím nastartoval mé reflexy. Má dlaň se střetla s jeho nosem a přidala jsem mu koleno do břicha. Muž se zkroutil a zalapal po dechu.
„Co děláš?“ křikl jeho kumpán a rozběhl se ke mně. Krátké zaváhání mě stálo cenné vteřiny. Útočník mi nasadil kravatu, poslal mě k zemi a přitiskl mi tvář na beton.
„Musíš rychleji reagovat,“ řekl, když mě pustil. „Tohle byl dvanáctý, závěrečný test.“
Místo do radikální sebeobrany se radši přihlásím na radikální běh.