O princezně a žabákovi

Princezna (bloumá kolem rybníku):
"Ach jak jsem nešťastná,
ach jak jsem znuděná,
veškerého vzruchu můj život je prost!"
Komorné:
"Ale né, si to tak neberte!"
Princezna:
"Ale já pravím vám,
já něco vyvedu,
už mám té nudy tak akorát dost!"
(naklání se nad rybník)
Komorné (hystericky)
"Neskákejte! Princezno!"
Žába (vynoří se z vody):
"Nazdárek!
ba ne, co povídám,
krásko, rukulíbám,
v pravý čas přicházíš,
své štěstí nacházíš-"
Princezna (vykřikne):
"Tyvole, mluvící žába! se pominu!"
(komorné piští a utíkají)
Žába (pokračuje):
"Nepleť se, nejsem žába lecjaká
jsem princ zakletý v těle žabáka,
svým polibkem mě krásko vysvoboď
budu tvůj oddaný a věrný choť!"
Princezna (k sobě):
"Ha! To zrovna!"
(k žabákovi):
"Toť ovšem krásné, žabáku milý,
leč málo úžitku ti ten fakt přinese
jestli sis myslel, že sis tím pomoh,
to nejsi na správné adrese
po vdavkách netoužím, máš chlapče smůlu,
snad bych tě líbla, kdybys byl zticha.
Měls radši zavřenou držet papulu,
už bys mi odklet do ouška vzdychal.
Když na mě žába však promluvila,
líbat tě, uznej, blbá bych byla:
mužských je všude habaděj,
kdo však mluvící žábu má?
Jen si ty žabí podobu zachovej,
já pak si tebe ponechám."
(žába se snaží uprchnout, princezna ji ladným skokem chytí)