Spřízněné duši.
(I když si to nejspíš nikdy nepřečte.)
Jeho blankytně modré oči dřív dokázaly hřát. Ten pohled býval láskyplný a něžný, že bylo stěží možné si představit větší míru citu, než tu vyzařující mu z hloubi duše. Vzpomínám si na ta sotva slyšitelně pronesená slova „Mám Tě rád…“ a jak mne zahalilo teplo toho pocitu, že mu na mně záleží snad víc než na sobě samém…A pak se něco změnilo. Já jsem to změnila. Zranila jsem ten čirý cit, ublížila jsem té čisté modři, zkazila jsem to jedinečné kouzlo…a najednou byla pryč. Zůstal jen chlad. A když na mne pohlédl, celý svět se oděl do oceli.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit