Pokud se vám zdá, že autorka těchhle drabblat v poslední době trochu metamorfovala, máte pravdu. Mám k tomu nějaké osobní důvody a fakt mě potěší, pokud to přijmete a tu předchozí identitu už na DMD moc zmiňovat nebudete ;) Díky moc.
Byl to dneska zase trochu porod.
V zásadě navazuje na Nemoc
Na dvoře školy zpívají děti. "Jeden, dva, tři..."
Maminka vaří boršč, když děvče vbíhá. „Maminko, mám nejhezčí písanku! Důstojný otec mě odměnil knížkou!“
"My jsme bratři..."
„Anuško, spát!“
Děvčátko zaprosí. „Tatí… Chci si jen dočíst o té kráse… Paříž...“
„Jednou ji třeba uvidíš, maličká.“
Ten, ten nebo ten...
Malované karty na stole. „Jsou krásné, maminko, jako květiny.“
„Jsou jako stopy v lese, Anuško. Když je znáš, ukazují cestu.“
Na dvoře školy hoří děti... ne, já hořím...
Anna procitá. Po týdni horečnatých snů zas krátký okamžik síly.
Vedle postele leží stařičký Zvoník od Matky Boží a paklík karet.
Anna natahuje ruku.
Píše se rok 1918, prosinec. Brzo poběží lesem.
V těch jednotlivých střípcích je Anna dítě - tak osm až dvanáct. Válka i nemoc jsou v nedohlednu.
Název drabble je taky název tohohle Skácela, který to hezky rámuje:
Dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze sna visí
jak provázek a zbytek pout
jež lze a nelze rozetnout
Třeba nám život jinak káže
kdo moudrý je ten nerozváže
motouzek co nás s dětstvím spíná
a krásná pouta neroztíná
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
moc pěkné a mile nostalgické
Keneu
a ten Skácel mi k tomu secvakl sám :)
To mě moc těší :)
Jeřabina
To mě moc těší :)
Wow, velmi dobré!
Kumiko
Wow, skvěle napsané!
Díky moc :) Sesekat to do sta
Jeřabina
Díky moc :) Sesekat to do sta slov bylo slušné zlo.
Nádhera!
kopapaka
Nádhera!
zas moc dobré
Aries
zas moc dobré