Bujarý smích.
Prudce se posadil na železné pryčně. Ani dýchat se neodvažoval, jak se hlasité kroky a výkřiky a zvuky rozbitého skla přibližovaly.
Jako by to mohlo pomoct.
Blbost.
Co může pomoct proti náhodě?
Když skřeky nabyly na hlasitosti a přidaly se další, zděšené, neubránil se dlouhému výdechu plnému úlevy. A ani se za to nestyděl; už dlouho ne. Tohle byl jediný způsob, jak se z toho nezbláznit. Proto se necítil špatně, když se sesunul zpět do lehu a zavřel oči jakmile zvuky zeslábly. Proto neslyšel křik oběti ani povzbuzování davu.
Proto vytěsnil myšlenku, že příště to může být on.
Tak nějak jsem si nebyla jistá, jestli to zařadit přímo ke knížce Vyhnání gerty Schnirch (od K. Tučkové), ze které pochází prvotní inspirace, nebo jednoduše k historii. (Jelikož je ale Gerta v podstatě něco jako historický román, udělal jsem to takhle.) Jedná se o poválečnou situaci brněnských Němců v pracovních táborech.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Velmi dobré, velmi silné. A
Kumiko
Velmi dobré, velmi silné. A smutné...
brr, tohle je síla
Keneu
brr, tohle je síla
kachničku pro uklidnění?