Klidná cesta

Hárlý pode mnou slastně brumlal a já si to fičel 160 kilometrovou rychlostí po polské dálnici. Bylo mi jasné, že pokud si nás Olie zavolal narychlo, muselo se něco stát. Péés mi zahřívalo plamenem záda a já vzpomínal na svůj čas. Jak jsme s Elvírou a Hnusákem čistili těžební stanice, jak jsme před útokem vždy zpívali klanovou hymnu a Elvíra při tom hrála na buben. Na to, jak jsem se měl vlastně fajn, než jsme skončili tady.
Najednou se ozval tlumený výbuch a já se na plovoucí motorce málem složil.
Hřebík, zahučel jsem temně. Ten musí jít z kola ven.