Okno na Západ

AN: Moje první báseň (taky podle toho vypadá).
Když před spaním se dlouží dech,
smrtelníku okno snění otevře se
do Eldamaru v říši pohádek,
kde zpěv labutí se větrem nese.
Pak Taniquetil spatří bělostný
a mořské břehy stříbropěnné,
vzpomínka ráno taje jako sníh
a mysl cestu zpátky najít nedovede.
Posedlý touhou nalézt Valimar
vydá se na Moře se svou lodí,
Zakletých ostrovů čarovný val,
však blíž mu připlout nedovolí.
Je Avalónnë v mlhách ukryto,
je jemu cesta navždy uzavřena,
utajen zůstává překrásný Tirion
i Calacyrie, nádherný průsmyk světla.
Ztracena pro něj krása,
z níž duše trne a dech se tají,
nezbývá, než dál jen snít
o nedostupném kraji.