Robin a pastelky

Blížila jsem se k domovu a do mysli se mi plížila obava, co mě čeká doma. Když jsem odcházela, Robin se mohl pominout, že se jdu vylítat bez něj. Už ve dveřích mě ale čekalo mrtvé ticho. Prošla jsem byt ale po Robinovi ani stopy. Vtom jsem spatřila spoušť. Poměrně drahá sada pastelek, kterou jsem našemu Honzovi přivezla ze služební cesty, ležela otevřená v obyváku na podlaze. A pastelky roztroušeny kolem, rozžvýkány na kousky ne delší než centimetr. Pod kanapem to zašramotilo.
„Jen počkej ty hajzlíku,“ šťárala jsem pod kanapem. „Až tě vytáhnu tak dostaneš nářez, že se týden neposadíš.“