Pod bzukotem veřejného osvětlení

Potkala jsem po cestě domů pod pouliční lampou stín. Tančil se stínem lampy a poskakoval do neexistujícího rytmu. V noční tmě si pozorovatele nevšiml. Teprve nakřáplý hlas jej vylekal.
"Příjemný večer přeji."
Překvapeně se stáhl do temnoty.
Dobrý večer... Jdete domů?
"Knihovna zavřela, tak se musím učit jinde."
Studentka?
"Už to tak bude. Mohu se vás na něco zeptat?"
Prosím.
"Nebývají stíny připojené k tělu?"
Bývají. Moje se ale moc nenávidělo a život ho přestal bavit.
"To znám..."
Mě se nezeptalo... Zatančíte si se mnou? Povím vám jeden příběh.
Pod bzukotem veřejného osvětlení našel si život zpět ke mě cestu.