Víly nejsou jenom v pohádkách, ale jen tam mají šťastný konec

Kosmonaut měl starší sestru.
Jmenovala se Lilly
jako květina ze zahrady snů.
Pěkný kvítko.
Spíš květinovej člověk.
Srdce, který mělo místo pro všechny.
Plíce, který křičely proti neprávu.
Rozum, co nemyslel na následky.
Lilly byla chytrá,
jen ne v systémovym smyslu.
Zmizela, když se mu snažila postavit.
Tolik ke svobodě.
Viděl jí až za několik let,
on už nebyl malej kluk,
ale ona byla stejnej snílek.
Úplná víla.
„Vyrostl jsi,” usmála se.
„To se stává i těm nejlepším.”
„Malým bratříčkům by se to stávat nemělo.”
„Nemělo by a skutečnost se vždycky liší.”
O tom věděla svoje.
Měla přece velký srdce.