Když uvidíš vetchého stařečka, chyť se ho

Skleničky létají vzduchem, střepy se tříští o zem, hlasy se přeřvávají.
,,Je to tvoje vina!"
,,To teda neni!"
,,Se na ni podívej, celá ty! Co z tý holky jednou bude?!"
A já se běžím schovat do své skříně, skrčím se pod kabáty a dám si ruce přes uši. Říkají ošklivé věci, v těhlech chvílích si přeji, být někde jinde, někde hodně hodně daleko. Představuju si, že jednou přijde nějaký pán, vetchý stařeček s teplýma vrásčitýma rukama a jasně modrýma dětskýma očima. Dveře mé skříně se otevřou, on mě vezme za ruku a půjdem spolu vstříc slunci, pryč od toho zla.