Šťastné shledání

Dvouletý ulepený uzlíček se batolí po zaprášeném koberci v obývacím pokoji.
Všude spousta kalhot a sukní – tak vysokých, že se ztrácí v nedohlednu.
Ťapky, ťapky… pod nožky se mu připlete sestřin míč s beruškami… plác!
Nepláče.
Ťapky, ťapky… pod nožky se mu připlete sestřin křeček… křup, mlask!
On nepláče. Sestra ano.
Cíl už vidí před sebou. V malých očičkách se zablýskne a uzlíček zrychlí.
Najednou šok, zklamání, bolest, studená sprcha…
Uzlíček ztratí jistotu jen na okamžik. Přicupká k židli a zatahá vyrušitele za lem košile.
„Bez plic! To je moje místecto!“
A jako by slyšel židli, jak slastně vzdechne: „Shelly!“