Šimata se vybarvuje

Šimata chytila křídlo motýlí a vložila žluťáska do úst.
"Ó," vzdychla, "jak křehký, jemně křupavý!"
Poté se sklonila k mladé panně.
"Vše, co utkáte, se může vznést? I třeba tapír, upír nebo pírko?"
Prsty se rozkmitaly a za chvíli se nad královninou hlavou vznášel černý lichokopytník, krvavý vampýr i bílé peříčko.
"Ó, úžasné," šílela Šimata, "tu magickou tapisérii musím mít!"
"Není na prodej," pravila pokorně domorodkyně, "navíc bez mých rukou vám bude k ničemu, Královská výsosti! Můžete si ji však zasloužit!"
"Jako nějaký úkol? Za co mě máš?" ohrnula nosíkem panovnice a obrátila se ke svému hrdlořezu: "Utněte jí ruce."