Brána

Nevím, jestli je vás víc, co jste potkali Bránu. Když se mi to stalo poprvé, stála v parku tak samozřejmě, jako by tam byla bývala vždycky. Nekráčela, tenkrát ještě ne. Prostě stála a čekala až projdu skrz, což jsem nemusel.
Za bránou rána!
Nevím, co špatně, ale všechno jinak. Obličeje jako potažené mlhou, a vše kolem na mě lepkavě mluví. Ne přízraky; moc Brány. Kdy jsem vyšel ven a jak, nevím. Od té doby Bránu potkávám často, je těžké jí utéct a pamatovat si svět, kde ještě nebyla.
Ne, myslím, že nikdo z vás Bránu ještě nepotkal. To bych poznal.