Mistr Hjalmar se v Gunnarovi viděl.
Trávili spolu dlouhé hodiny teoretizováním, kreslením grafů, disputacemi, rozebírali, proč jsou v některých částech Mezsvětí patníky blízko u sebe a jinde zas dál, jaké jsou společné znaky míst, kde se k sobě přibližují dva nebo víc elementárních kruhů, a jak souvisí se zemskými siločárami, katalogizovali bytosti Mezisvětí...
Ayreho u sebe mistr trpěl jen z nutnosti a téměř ho nenechal promluvit. Pokud chtěl Ayre znát odpověď na nějakou otázku, udělal nejlíp, když se zeptal Gunnara. Nebo si našel odpověď sám, v Mandale.
Ayre Gunnarovi záviděl.
Do toho dne, kdy Gunnara při posledním zasvěcení pohltil Oheň.
Pamatujete, jak si Mandala musela vybrat mezi dvěma Hjalmarovými nástupci? No, tak takhle.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nějak nevím, koho litovat víc
ef77
Nějak nevím, koho litovat víc.
Já taky ne.
ioannina
Já taky ne.
Kupodivu včetně mistra Hjalmara.
No, Gunnar byl, jak bych to
Arenga
No, Gunnar byl, jak bych to tak řekla, oběť situace. Hjalmara je mi líto pro ty zmařené naděje i pro to, že musel vědět, že si za to může sám.
A chápu, že se v Gunnarovi viděl jako v synovi :-(
Oni si s Gunnarem strašně
ioannina
Oni si s Gunnarem strašně seděli, měli podobný způsob vidění světa. (Podobně si sedí Ayre s Erikem, i když Ayre nedosahuje Erikových výšin šíleností.)
Gunnar měl na věci taky podíl: bál se Ohně, měl důvod a mistrovi nic neřekl. Protože si dělal starosti, že kdyby mistrovi neuhnul v datu zasvěcení, tak mu mistr nedovolí dostudovat ty obrazce. Prostě si neuměl vybrat priority.
No a Mandala si zrovna vybírala ze dvou kandidátů jedinýho.
Smolík.
(Víc info asi nejvíc tady. Prastará povídka.)
Jo, přesně, jak napsala Eff.
Aplír
Jo, přesně, jak napsala Eff.
Je zajímavé, že ten kdo závidí, nedokáže vidět negativa, dokud se sám nestane předmětem závisti, nebo dokud to, po čem tak toužil, nevlastní.
Přesně.
ioannina
Přesně.
Vsadila bych se, že Gunnar Ayremu záviděl jeho přirozenou obratnost, se kterou se v Mezisvětí pohyboval. On se to musí všechno drtit přes logiku, a Ayre...!
No jo, jestli to nebude tím,
mila_jj
No jo, jestli to nebude tím, že Mandala Ayreho má ráda, tak mu to dělá jednodušší, zatímco Gunnara spíš trpí?
No, jednodušší, neřekla bych.
ioannina
No, jednodušší, neřekla bych. Ty jeho hlavoboly... Spíš je to tím, že Ayre dovede věřit svojí intuici, a tak si ty průšvihy nebere tolik jako Gunnar. Gunnar si často podrazí nohy tím, že věci překombinuje.
Já to říkala - letos se asi
Peggy
Já to říkala - letos se asi pořád budu bát!
"... katalogizovali bytosti Mezisvětí..." Tak takovej katalog bych chtěla vidět.
On si je Ayre v jednom
ioannina
On si je Ayre v jednom zárodku povídky pojmenovává a uvažuje přitom, proč se ta jména v tradici nepředávají - názvy lokací se předávají.
Ale bylo by to počteníčko v katalogu, zvlášť kdyby ho ilustrovali. Kámen malý žížalovitý, šutýrek poskočný, balvan obří dunivý...
Gunnara a jeho hrozný konec
Tora
Gunnara a jeho hrozný konec si pamatuji. Je mi jich taky líto, všech. A jenom proto, že se nedokázali vyslovit a vyříkat si to...
Jsou pitomí, máš recht. Měli
ioannina
Jsou pitomí, máš recht. Měli otevřít zobáky.
Ale Hjalmar je mlčoch, a tak je měli všichni zavřený. Nějak je vůbec nenapadlo, že by je mohli i otevřít... :-((
To bylo strašně smutné. Tím
Esclarte
To bylo strašně smutné. Tím spíš, že se ti dva přesto spřátelilil
Jo. Normálně je mi furt ještě
ioannina
Jo. Normálně je mi furt ještě Gunnara děsně líto.
Možná je v tom víru Osamělých duší, kdo ví? (Což znamená, že by se ještě mohli potkat a poznat.)
Rozhodně mi připadal i jako
Esclarte
Rozhodně mi připadal i jako docela zajímavý charakter, kterého bylo škoda zabít tak brzo, Ale to se tak někdy přihází.
Měl smůlu. Na začátku povídky
ioannina
Měl smůlu. Na začátku povídky jsem doufala, že je to normální trapnej šplhoun šprťácká. Pak se vzepřel a vydupal si osobnost. Jenže to byla první povídka, kde se objevil, a měl tam prostě už od začátku ve scénáři, že umře.
Ale ráda vidím, že se vzepřel statečně.
Ty brďo.
Faob
Jak snadno závidíme, aniž bychom viděli, že není co... Sám se ptal, sám si hledal v Mandale, a hle, pak vybrán.
A pořád naštván, nevděčník,
ioannina
A pořád naštván, nevděčník, protože trval na tom, že se mistr měl víc snažit. (Což měl, to je fakt. Kdyby se mistr pořádně snažil, tak by ten druhý nebyl usmažen.)
Se též přimlouvám za ten
Martian
Se též přimlouvám za ten katalog, klidně i ilustrovaný, šutýrek poskočný a jeho druhy bych si bezpochyby užila. ;)
Řekni si Hjalmarovi. :-))
ioannina
Řekni si Hjalmarovi. :-))
(Znáš to, začnu vymýšlet blbiny a pak už se to jenom veze - neboj, někde se objeví...)
Pamatuju si ten původní text.
zana
Pamatuju si ten původní text. Tady je to zase pohled z jiné strany. Dobré.
Obracení ze všemožných stran,
ioannina
Obracení ze všemožných stran, to mě baví. Možná proto mě zatím víc baví povídky než hypotetickej román. A tohleto musela být situace dost nejednoznačná - každej z těch tří má svoje důvody, proč dělá to, co dělá, a nikdo z nich nepovažuje svoje volby za špatný, a naopak vidí hromadu chyb u ostatních dvou... Zábavná věc, dobře se to otáčí, vždycky se na tom dá najít novej kousek.