Osm sester

Je sedm. Budík zvoní: Vstávat!
„Cože? Co se děje? Kde to jsem? Co ...?“
Probouzení mi až na výjimky extra nejde.
Zamáčknout. Nazdar. Tady se spí!
Zase!? Vstáááávat! Aktivoval své neméně nepříjemné brášky.
Tak tedy vstávám ...
Nebo ne... Zamáčknout. Spíme.
....
Hm. To už je tolik? Zase jsem vypnula všechny tři budíky. A to jsem vstát fakt chtěla! Ach jo.
....
A tak to mám skoro každý den. A přitom to vždy vypadá nadějně. Takový ten pocit, kdy mých sedm osmin už vstává a cvičí ..., ale ta jedna, ta osmá ... spí ... a já s ní, protože pokaždé spolehlivě uspí svých sedm čipernějších sester.