Vnuknutí

První úroveň snění – Melodrama.
Dusno. Subjekt sedí v divadle a potí se mu ruce. Herci skáčou a křičí, jako by to bylo poslední představení před koncem světa, ale on je skoro nevnímá.
„Patetické, že?“ nakloní se k němu dáma z vedlejšího sedadla. Její dech bůhví proč páchne jako rybí prsty.
Subjekt kýve, točí se mu hlava, souhlasí, že ta hra je dost přehnaná... ano, samozřejmě herci jsou talentovaní, ale vůbec to není kůl. V tom okamžiku sice nechápe, proč použil právě slovo kůl, ale zároveň si poprvé za svůj život uvědomuje, že talent u herce neznamená všechno.
A ten pocit se mu zarývá hluboko pod kůži.

Pád.

Druhá úroveň snění – Asertivita.
Subjekt bouchne dveřmi kanceláře. Všechny papíry ze stolů, polic i v zásobníku v tiskárně vzlétnou do vzduchu, vytvoří jakési groteskní tornádo a potom se pomalu snášejí na podlahu. Snaží se je rychle uklidit. Padají mu z rukou.
„Nic si z toho nedělejte,“ řekne muž, který se objeví jakoby odnikud, klekne si na zem a okamžitě papíry sesbírá.
Subjekt si všimne, že muži téměř chybí jedno obočí.
„Jde to snadno, když víte, co chcete, a nebojíte se to dát najevo,“ řekne muž.
Subjekt najednou ví úplně jistě, co chce. A je odhodlaný si to prosadit.

Pád.

Třetí úroveň snění – Tajné Touhy.
Výbuch. Subjekt utíká chodbou, plameny se za ním vzdouvají a ozařují jeho siluetu. Před sebou vidí trezor. Cítí, že uvnitř se skrývá něco velmi důležitého.
Kód 28-10-19-82 uhodne hned napoprvé, i když mu tato čísla nic neříkají. Subjekt otevírá dveře, ruce se mu chvějí, snaží se nemyslet na ohnivé peklo za jeho zády. Vklouzne do trezoru a zabouchne. Plameny olizují místo, kde ještě před okamžikem stál.
Chvíli mu trvá, než se jeho oči rozkoukají. Potom překvapeně zamrká. V trezoru stojí ošklivý vyhublý skrček s motýlkem kolem krku.

Pád.

Realita.
Nad spícím Stevenem Moffatem stojí několik vyčepaných postav.
„Nejsem si jistej, jestli to bude fungovat,“ povzdechne si první.
„Musí,“ řekne druhý. „ Vnuknutí. Snění ve třech úrovních. A navíc jsem mu tam strčil tu nápovědu s počátečními písmenky. A taky ten kód od trezoru. Po takovým vymývání mozku bych ho klidně donutil zabít vlastní matku.“
„Zabít matku jo,“ mávl rukou první. „Ale ne obsadit Matta Smitha do role jedenáctého doktora...“