Mám pocit, že by z toho přeci mělo jít vykřesat víc, ale někdy není čas s múzou smlouvat O:)
„Pro zítra, můj pondělní sen byl o pochodujících narciskách.“
„Dobře.“ Zamyslím se. „Má dnešní večeře nebude nakládaná paprika.“
S kolegyní se na sebe usmějeme, mávneme si a já vyrazím domů.
Když konečně odemknu dveře, manžel už na mě čeká s neurčitým výrazem.
„Momentální bylinka je rozmarýnka.“ Ne, počkat, to jsem si vymyslela už včera před nákupem. „Promiň, šach dá dneska střelec.“
Usměje se. „Páté slovo knížky je dlouhovlasý.“
Opětuju mu úsměv. Obejme mě a políbí.
Kdy jsme se začali tak moc bát, že nás někdo nahradí? Nevím.
Pochodující narcisky?!
A kdy jsme zapomněli, že i ověřující informace nás můžou pobavit?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je zajímavé, s tím
Rya
To je zajímavé, s tím nahrazením, to je na román. Nelegální klony? Zmutovaná dvojčata? Zákeřní nachlup lidem podobní roboty? Pod tím vcelku zábavným klidem je nějaký děsivý příběh! Báječné.
Tak nějak. Fakt dobrý nápad
Aries
Tak nějak. Fakt dobrý nápad
Musela jsem to při svém dlouhém vedení číst dvakrát
Eurydiké
než jsem pochopila, co to tam ty lidi říkaj:-) A pak jsem se bavila. Mě by ovšem něco takovýho zabilo.:-) Já jsem ráda, když si ráno pamatuju kolikátýho je a jak se jmenuju
Velmi zvláštní,
Faob
ale dost kruté pro zapomnětlivé lidi...