Nestihl jsem to. Snažil jsem se, přesvědčoval, že opravdu spěchám a musím se vrátit, ale nic nepomohlo. On dostal přednost. Prý přišel s žádostí jako první, navíc je nezbytně nutné, aby odletěl, snad i národní zájmy do toho zamotali.
Těžko jsem se s tím smiřoval. Proč pořád je on na prvním místě, proč mě musí pokaždé porazit? Nemyslím si, že by byl lepší než já. Asi má jen více štěstí.
Zpráva přišla na druhý den. Letadlo havarovalo a on, vždycky první, vždycky dítě štěstěny, při té katastrofě zahynul.
Je mrtev. A já, doteď druhý, doteď jím porážený, tady zůstávám. Živý.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Přesně vystižené téma.
mila_jj
Přesně vystižené téma. Mrazivé.
Klobouk dolů. Super.
Tora
Klobouk dolů. Super.
Uh, to je drsný. Skvěle, líbí
Remi
Uh, to je drsný. Skvěle, líbí.
Díky
tif.eret
moc všem za komentáře :-)
Tak se přidávám k ostatním -
Esti Vera
Tak se přidávám k ostatním - drsné, ale opravdu povedené :)
Drabble komentář, snad neurazí :)
Zayl
Zklamání a počínající rozhořčenost v očích kolegy bylo nepřehlédnutelné. Jak to, že si toho nevšiml už dřív? Když se podíval zpátky, najednou viděl ty tisíce drobných ústrků a proher, kterými ho zatlačoval do kouta. Bylo mu ze sebe samého špatně. Než nastoupil do letadla, rozhodl se. Požádá, aby projekt, o který momentálně oba usilovali, dostal jeho kolega. Omluví se mu. Proč by spolu vlastně nemohli vycházet? Na papír na koleně čmáral zkusmo omluvné věty. Promiň, nevěděl jsem, že ti na tom tak záleží... Nechtěl jsem ti házet klacky pod nohy... Náhlá turbulence ho překvapila a tužka mu vylétla z ruky.
Vida,
tif.eret
pohled z opačné strany :-)
Děkuji, moc zajímavé :-)
Kachna.
Faob
Jeden nikdy neví, proč se věci dějí, a všelijaké kvaltování je jen pro hovado dobré... (Komenský, ne já, já jsem bohužel spěchal...)