Na konci

Téma č. 2: Slepice
Francois seděl na dvoře a díval se na pobíhající slepice. Dělal to tak poslední tři roky každé ráno, už od doby, co se mu do téhle zapadlé francouzské vesničky podařilo dostat. Akorát že dneska poprvé nemusel se strachem mžourat na nebe. Nemusel se hlídat, aby zareagoval na každé oslovení cizím jménem. Nemusel si v duchu pokaždé opravovat přízvuk, když přišel někdo cizí.
Naopak se mohl zamyslet nad spoustou věcí, které doposud vytlačoval z mysli. Co doma? Přežil někdo z našich? Můžu už se vrátit? Můžu si zase říkat svým jménem?
Rozehnal slepice a šel do světnice rozloučit se s hospodáři.
AN: navazuje na drabble Vorladung. Pro všechny, kdo přáli Dietrichovi šťastný konec