Slova na rozloučenou

Od prvního okamžiku, kdy jsme se poznali, jsem věděl, že se na ni můžu bezvýhradně spolehnout. Ať bylo horko, nebo zima, vždycky si zachovávala správnou pozici, ať byla jakkoliv napjatá, držela svůj tón plný, bohatý. Nevrčela, jak rády činívají jiné, nechovala se kluzce, naopak, dokázala žít v harmonických vztazích s celým svým okolím, dokonce uměla rozezpívat některé ze svých sousedek, zejména by sobě nejbližší, a při představení je obětavě dolaďovala. Také ráda a ochotně přebírala vibrace, které zněly kolem ní, a svým osobitým způsobem je obohacovala. Mohu bez uzardění říci, že mně i mé loutně bude chybět.
Sbohem, struno D.