Byl to mistrovský výkon. Kytarový virtuoz a jeho nástroj jako jeden celek. Jeho prsty téměř automaticky běhaly po hmatníku a se strojovou přesností, avšak brilantní lehkostí mačkaly jednotlivé struny tak, jak jim to umožňoval jen jeho cvik. A tóny skladby se linuly koncertní síní.
Pak najednou, jakoby se čas na chvíli zastavil - mistr přestal. Bylo to jako mžik. Tóny hudby pomalu utichaly až se zdálo, že je to celá věčnost. Vzduch stále rezonoval pomalu tišenými tóny. Virtuoz zaváhal. Pak spustil znovu. Ovšem - jen akordy. Jednoduché, školácké, jako hrají u táboráků. A hudba zněla stejně, jako předtím. V jednoduchosti je krása!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je zajímavý nápad. V
ioannina
To je zajímavý nápad. V mistrovském provedení je i ta nejprimitivnější věc... krásná / mistrovská?