Paříž

Odpolední slunce zlatilo Champs de Mars a obzoru vévodila Eiffelova věž.
Seděli v malé kavárně. V kouzelnickém světě se cestovalo snadno, ukradli si pro sebe dva dny v cizím městě a pohledy Pařížanů se nezdály být pohoršené.
„Pánové si dají absint.“ Číšníkova věta nezněla jako otázka.
„Dvakrát,“ přitakal Gellert.
Albus skepticky přičichl ke sklenici. Cítil anýz, fenykl…
„Pelyněk?“
„Podle všeho je to mudlovská varianta na elixír Euforie,“ zasmál se Gellert.
Albus, který o pár hodin později táhl téměř bezvědomého Gellerta domů, nabýval přesvědčení, že je to spíše mudlovská varianta Doušku živé smrti.
„Budeš zvracet?“ Byla to zbytečná otázka.
„Nenávidím Paříž!“