Dopis

Albus stál u okna a upřeně hleděl na potemnělou tabulku, která odrážela jeho tvář. Byl bledý, vypadal jako socha.
„Stalo se něco?“ zeptal se Gellert.
„Dostal jsem dopis. Od Elfiase.“
Gellert pohlédl na pergamen v Albusově ruce.
„Je teď v Řecku. Potkal chiméry,“ dodal Albus a hlas se mu zlomil. „Proč mi o tom píše!“ To už křičel a přes víčka se mu hrnuly slzy zoufalství a vzteku. „Byl jsem nejlepší! Měl jsem sny! Chtěl jsem jet kolem světa!“ Schlíple se posadil. „A teď trčím tady.“
Gellert nevěděl, co říct.
„Hniju ve vězení vlastní zodpovědnosti.“
Gellert ho políbil do vlasů.