Na věčnou paměť
"Pardon, je suis désolé," omlouval se Lafayette rozpačitě.
"Máš proč," dobíral si ho Laurens. "Jestli jsi mu nenávratně poškodil profil, Eliza už ho třeba nebude chtít."
Burr si odfrkl: "Aspoň sochaři ušetří na mramoru."
"Velký nos velkého ducha značí," oponoval Hamilton, zatímco si ze jmenovaného rysu tváře otíral krev.
A Laurens ještě přisadil: "Nedělej se, všichni víme, že ty si zase zakládáš na své bradě."
"Kterou mi ale žádný splašený Francouz neurazí dveřmi. Zatímco jistě přijdu o zbytky vlasů, mračení mi skřiví obočí a nos něčí levý hák, moje důstojně modelovaná brada se bude vyjímat ještě na mé posmrtné masce..."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Dokud to byl nos, a ne...
Dokud to byl nos, a ne... Well, všichni víme, o čem Hamilton obvykle psal, když chtěl někoho sbalit.
Ale sprosťárny stranou, ten Burruv závěrečný monolog je vskutku Shakespearovský
Přiznávám mu sklony k
Přiznávám mu sklony k teatrálnosti;)