Ráno

V noci se neznámé fregatě podařilo Skřivánka setřást. Za rozbřesku je přivítala jen nekonečná zčeřená hladina oceánu. Ani plachta na horizontu. Ani kýlová brázda nerušila neposedné šošolky vln. Ocelová šeď neklidné hladiny odrážela zklamání. Vyhlídka na boj i vzrušení z lovu se rozplynulo v denní rutině. Skřípění pískovce po dřevěných fošnách. Vrčení bocmana. Ráno stejné jako ta před ním. Stejné jako ta která přijdou po něm.

“Dělali jsme, co jsme mohli,” potřásla Frances hlavou k prvnímu důstojníkovi.
Pan Keith jen krátce přikývl.
“A teď?”
“Mám za to, že by o ní měli vědět i ostatní.”
Víc říkat nemusela.
“Kurz jihojihovýchod!”